Take me to the sky [VKOOK]

29.

Taehyung si zakryl ústa dlaní a znovu se na novo rozbrečel.

Jungkook si ho přitáhl do objetí a nechal i jemu začali téct slzy po tvářích.

,,U-už ch-chápeš, p-proč j-jsem z-zrůda?" zavzlykal mu Taehyung do ramene.

,,Nejsi zrůda, Tae."

,,Z-za-bil j-jsem s-svoje r-rodiče!"

,,Nechtěl jsi to udělat. Měl si strach."

,,Ano, jsem slaboch. Kdyby nebylo toho, že jsem se bál, moji rodiče mohli být stále naživu."

,,To ale neznamená že jsi zrůda."

,,Jungkooku, já jsem je zabil! A to je neodpustitelné!" křikl Taehyung a prudce se odtáhl od Jungkooka.

,,Kdo by ti měl odpouštět, Tae?"

,,M-moji r-rodiče," špitl Taehyung se sklopenou hlavou.

Jungkook se k němu přisunul a položil svou ruku na tu Taeho.
Zhluboka se nadechl a řekl: ,,Ti už nejsou, Tae."

Taehyung se na Jungkooka podíval přímo ublíženým pohledem a Jungkook si ho znovu přitáhl do objetí.

Taehyung mu zabořil hlavu do hrudi a začal znovu naplno plakat.

,,Jediný kdo ti musí odpustit, jsi ty sám." řekl potichu Jungkook a začal brečícího Taeho hladit po vlasech.

,,Jediný kdo ti tohle dává za vinu, jsi ty. Proto si musíš odpustit."

Tae k Jungkookovi zvedl uslzený pohled.

,,Nechápu tě, Jungkooku. Necháváš tady vraha, aby se ti plakal na ramínku.
Utěšuješ tady zrůdu, která zabila své rodiče a spoustu dalších lidí."

Jungkook dal Taehyungovi ukazováček před pusu.

,,Sshhh~...nejsi žádná zrůda ani vrah. Nemohl jsi za to."

,,A kdo za to tedy mohl?"

,,Tvůj strach. Ze strachu, dělají lidé strašné věci."

Taehyung sklopil pohled a utřel si uslzené tváře.

,,M-moc často nebrečím...P-připadám si pak slabý..."

,,To není slabost, Tae. Není to slabost, pokud brečíš nad věcí, které ti je líto."

,,J-jsem unavený..."

,,Tak se prospi."

Jungkook vzal Taehyunga jemně za zátylek a kolem ramen a položil si jeho hlavu do klína.
Taehyung se uvelebil na jeho stehnech a nechal se od Jungkooka hladit po vlasech.

Pomalinku zavřel oči a po chvilce usnul.