Take me to the sky [VKOOK]

63.

Jungkookovi se potom všem co se za ten den událo, už nedařilo normálně usnout.

Nebo spíš...ani nechtěl usnout...

Bál se, že by se mu mohl zdát další špatný sen...

A v hloubi duše doufal, že to, co se mu zdálo, byla opravdu jen pouhá noční můra...

...a ne vidění...

Posadil se, prohrábl si vlasy a povzdechl si.

Jenže v tu chvíli se mu zamotala hlava a začala ho velmi silně bolet.

Viděl Taehyunga...

Jak se krčí u zdi, je svázaný a ústa má zakrytá šátkem...

Bylo to přesně takové, jako když u něj viděl toho může v černém plášti a mluvil o nějaké smlouvě...

Věděl, že se to děje doopravdy...

Nezaváhal ani na chvilku, rychle vstal, vyšel ven a rozlétl se směrem k Taehyungovu domu.

Přistál tam a zaklepal na dveře.

,,No tak, Taehyungu! Vždyť jsi od něj dnes sám utekl, když se probudil. Nemiluje tě. A ty to víš.
Kdo by taky mohl milovat takovou zrůdu jako jsi ty?" utahoval si z Taehyunga modrovlasý démon a u toho si na prst namotával pramen jeho světlých vlasů.
Taehyung zakňučel a nechal dalších pár slz stéct po svých narůžovělých tvářích, zatímco ostatní démoni v místnosti se nedokázali přestat smát.

Když v tu uslyšeli zaklepání na dveře.

,,Ticho!" křikl modrovlasý démon a všichni s menšími obtížemi zmlkli.

Démon se škodolibým úsměvem přešel ke dveřím a otevřel je.

Taehyung zalapal po dechu a zakřičel, když v nich uviděl černovláska, ale kvůli šátku na jeho ústech se jeho výkřik utlumil.

Démon se zasmál, chytil Jungkooka za tričko a vtáhl ho do domu.

Inned jej donutil si kleknout na kolena a nařídil dalším dvěma démonům aby jej drželi.

,,Držte ho pevně a něčím mu zacpěte pusu aby nás neprozradil," nařídil a jeden z démonů mu zavázal pusu dalším černým šátkem.

,,Jen tak mimochodem...neznáme se odněkud?" otočil se zpět modrovlásek a kleknul si před Jungkooka.

Pečlivě ho zkoumal svýma tmavýma očima a když mu došlo, kdo to je, začal se znovu hlasitě smát.

,,Ano! Ty jsi přece ten andílek, který nám tenkrát chtěl pláchnout!
Kdyby tě tenkrát tady 'pan odporný' nazchránil a mě nezpůsobil chvilkový otřes mozku, už bys nebyl naživu."

Jungkook naklonil hlavu na stranu aby se mohl podívat na naprosto zničeného Taehyunga, kterému se zařezávaly provazy, kterýmy byl svázaný, do kůže na rukou a na nohou.
Také se neustále snažil nějak mluvit, i když mu to šátek na jeho ústech neumožňoval.

,,Tak moment!" křikl démon a všichni opět ztichli.

Modrovlasý démon se nejprve otočil na svázaného, uplakaného Taehyunga, přeměřil si ho pohledem a poté se otočil zpět na Jungkooka, u kterého udělal to samé.

Na jeho tváři se objevil úšklebek, tleskl rukama a postavil se.

,,Pánové, tohle jsou dva zamilovaní padlí andělé!" prohlásil a ostatní démoni se znovu hlasitě rozesmáli.

,,Ale pozor! To není vše. Taehyung má tohoto černovláska za 'svého anděla'!" zasmál se modrovlásek a u posledního slovního spojení udělal přeafektované gesto.

,,A copak ty? Pochybuju, že bys měl někoho tak odporného, jako je Taehyung za svého anděla? Nebo snad ano?"

Jungkook pohlédl na Taehyunga, který s ním navázal oční kontakt, ale hned poté svůj pohled sklopil.

Jungkook se zadíval démonovi do očí a poté naznačil ať mu šátek z jeho úst sundají.

,,Oh, pozor na to! Andílek nám to chce říct slovně!" zasmál se modrovlásek a pokynul jednomu z démonů, kteří Jungkooka drželi aby mu šátek z úst sundal.

Jungkook znovu pohlédl na Taehyunga a poté nahlas řekl: ,,Ano, je to můj anděl a miluji ho..."

Taehyungovi se rozzářily oči a podíval se na Jungkooka.

Oba naprosto ignorovali okolní výsměch, který se jim od ostatních osob, jež byli v místnosti, dostával.

Jen na sebe zírali a topili se v očích toho druhého.

Najednou se ale Taehyungovi vrátil jeho vystrašený výraz.

,,CO SE TO TADY SAKRA DĚJE!" uslyšel za sebou Jungkook hluboký rozzuřený hlas.
Otočil se a za sebou uviděl Namjoona v černém plášti, s široče roztáhlými křídly a rudýma očima.

,,A sakra!" zaklel modrovlasý démon a rychle přiběhl k hloučku ostatních démonů.

Než se však stihli přemístnit, Namjoon jednoho z nich ještě stihl zasáhnout svým kouzlem.
Démon se svalil k zemi, ale ještě se rychle zachytil pláště svého soudruha a poté se hlouček rozplynul v mlhu.

Jungkook se okamžitě připlazil k Taehyungovi, který ležel na podlaze schoulený do klubíčka a hlasitě vzlykal, i když přes šátek, který měl stále na puse jej nebylo tolik slyšet.

Jungkook ho okamžitě rozvázal, poté ho vytáhl alespoň do sedu a pevně ho objal.

,,K-K-Kookie..." vzlykl mu Taehyung do ramene.

,,Sshhh~... už jsem tu Taehyungie, neboj se..."

,,M-moc m-mě t-to m-mrzí... S-strašně m-moc s-se t-ti o-omlouvám... U-už t-to n-neudělám... P-přisahám..." plakal mu Taehyung do ramene a u toho jej k sobě tiskl jak nejvíc mohl.

,,J-jen u-už m-mě p-prosím n-neopouštej..."

U této věty se už Jungkook neudržel a nechal slzu, která mu utekla z oka, stéct po tváři.

Tak strašně moc mu bylo Taehyunga líto.

,,Taehyungie... To já se ti omlouvám... Neopustím tě... Už ne... Mohlo se ti cokoliv stát a je to jen moje chyba, protože jsem od tebe odešel a nechal tě samotného... Promiň mi to..."

Jungkook hladil Taehyunga po vlasech a pokládal mu do nich něžné polibky, dokud se alespoň trochu neuklidnil.

Poté se pomalu odtáhl a dlouze Taeho políbil.

,,Něco mi tu zřejmě uniká..." ozval se Namojoonův hlas a oba sebou leknutím trhli.

,,Chápu to správně, že si Taehyung, a vlastně i ty Jungkookoku, našli anděla?" zeptal se pronikavě a Jungkook na Taehyunga pohlédl.

Usmál se na něj a poté se otočil zpět na Namjoona.

,,Zřejmě ano..." usmál se a dal Taehyungovi pusu na čelo.

Namjoon překvapeně vydechl a poté zakroutil hlavou.

,,Jelikož je noc, nechci kazit noční klid a i já jsem velmi unavený. Dnes vás nechám, ale zítra se povinně dostavíte do chrámu. Všechno to spolu probereme..." nařídil jim Namjoon a poté zmizel ve dveřích.