Take me to the sky [VKOOK]

35.

Taehyung seděl na parapetu okna a netrpělivě vyhlížel černovlasého chlapce.

Doufal, že si to po tom včerejšku nerozmyslel.

Ani on sám netušil, co to do něj vjelo. 

Ale nelitoval toho.

,,Co to se mnou sakra je? Vždyť se skoro nic nestalo...
Jenom jsem ho krátce políbil a to je všechno.
Měl bych přestat z toho být tak nervózní." říkal si v hlavě.

I tak se rozhodl, že bude lepší, když bude dělat, jako by se nic nestalo.

Najednou uslyšel zaklepání na dveře a tak se okamžitě rozzářil.

,,Tae? Jsi tady?" slyšel Jungkookův křehký hlas.

,,Ano, ano, už jdu!" zakřičel a zamířil ke schodům.

,,Ahoj!" pozdravil Jungkooka a široce se usmál.

,,A-ahoj," pozdravil ho nazpět Jungkook.
Byl trošku zaskočený Taehyungovým, pro něj až moc přítulným chováním.
A to ho jen pozdravil.
Taky jej malinko znervózňoval Taehyungův široký úsměv. Ne že by se mu nelíbil, spíše naopak. Taehyung měl nádherný úsměv, jen mu to k němu moc nesedělo.

,,Tak...půjdeme?" zeptal se ho Taehyung.

,,J-jo, jen...vezmi si raději něco teplejšího na sebe. Není tam zrovna přívětivé počasí."

Taehyung přikývl a vytáhl ze skříně svůj čistě černý plášť, který tehdy Jungkookovi půjčil.

Poté už vyšli ven.

,,Poletíme nebo chceš jít pěšky?"

Jungkook se plácl do čela.

,,Jako vážně jsem předtím šel ze svého domu až sem po svých i přes to, že umím létat?"

Taehyung se zasmál.

,,Stává se, stačí si na to jen zvyknout," řekl s úsměvem.
Roztáhl svá křídla, mávl s nimi a už byl ve vzduchu.
Jungkook udělal to samé.

Létali nad vesnicí dokud Jungkook neuviděl kluka s rudými vlasy.

,,Tae, leť támhle," řekl a ukázal na místo kde rudovlásek stál.

Taehyung přikývl a společně s Jungkookem zamířil dolů.

,,Chceš abych ti pomohl, nebo zkusíš přistát sám?" zeptal se Taehyung.

,,Zkusím to sám, ale buď prosím nablízku, kdyby se mi to nepovedlo, což je více než pravděpodobné."

A taky že bylo.

Jungkook sice dopadl na obě nohy, ale kvůli široce roztáhnutým křídlům ztratil rovnováhu a převrátil se.

Naštěstí jej Taehyung stihl včas chytit a tak dopadl jen na kolena.

,,V pořádku?" zeptal se a pomáhal Jungkookovi zpět na nohy.

Jungkook přikývl a poděkoval mu.

,,Pojď," řekl mu, chytil ho za ruku a táhl ho k rudovlasému chlapci.

,,Ahoj, Hobi!" pozdravil ho se širokým úsměvem.

,,Oh, ahoj Kookie a..."
Jakmile Hoseok spatřil Taehyunga spadla mu brada a vykulil oči.

,,Ahoj," pozdravil ho nervózně Taehyung.

,,T-Taehyungu?" vydechl Hoseok a překvapeně na něj zíral.

,,Um, kde je vůbec Jimin?" zeptal se po chvilce trapného ticha Jungkook.

,,C-co? Jo, ten si jenom odskočil," řekl Hoseok a mávl rukou.

,,Jungkookie!" vypískl radostně Jimin a pověsil se Jungkookovi kolem krku.

,,Ahoj, Minie," řekl Jungkook a objetí mu oplatil.

,,Ta zdrobnělina jména..."

,,Proč na něm visí jako koala?"

,,Neobjímají se už nějak dlouho?"

,,Objímají..."

,,A jemu to nevadí?"

,,Ne..."

,,líbí se mu to."

Taehyung tam stál se zatnutými pěstmi a jeho barva očí začala být pomalu stejná, jako Hoseokovy vlasy.

Tak strašně ho znepokojovalo, jak Jimin stále svíral Jungkooka ve svém objetí.

Klid, hlavně nevybouchni...

Ne teď...

Svýma rudýma očima si Jimina přeměřoval od hlavy až k patě.
Uvnitř sebe už zase cítil tu žíravou kyselinu, která jej pálila po celém těle.

Tak moc to pálilo...

Nedalo se to vydržet...

,,Kašlu na to..." řekl si v duchu a zaměřil se na Jimina.

Poté zavřel oči, hlasitě vykřikl a silně mávl křídly.

Jakmile oči otevřel, Jimin byl zády nalepený na zdi, hlavu měl svěšenou na svém rameni a oči zavřené.

,,JIMINE!" vykřikl Hoseok, ihned k němu přiběhl a vzal si jej do náruče.

,,Jiminie, no tak... vnímáš mě?" říkal vyděšeně a jemně pleskal Jimina po tváři.

,,Jiminie, probuď se, prosím..."

Jungkook se mezitím otočil směrem k Taehyung, který měl hlavu sklopenou a kousal si ret.

,,Taehyungu?"

,,Cos mu to udělal, ty zrůdo?!" zakřičel na Taehyunga Hoseok se slzami v očích.

,,Hoseoku!" křikl na něj zpět Jungkook.

,,Ne, Jungkooku...sám jsi to slyšel.
Nejsem jediný, kdo si myslí jsem zrůda..." pronesl chladně Taehyung.

,,Tae-.."

,,I tak ti děkuji..." řekl a zvedl hlavu.

,,Děkuju, že si se snažil mě změnit...ale stejně by to nepomohlo..."

,,Sbohem," řekl a jemně se usmál.

Poté zamával křídly a vzlétl.

,,Taehyungu, počkej!" křikl Jungkook a chytil Taehyungův plášť ale vyklouzl mu z ruky.

,,Tae!" zakřičel se slzami v očích.

,,Tak sakra pomůžeš mi!" vzlykl na něj Hoseok stále držíc Jimina v náručí.

Jungkook si rychle setřel slzy z tváře a poté se naposledy podíval na oblohu,
kde už po Taehyungovi nebylo ani stopy.