Take me to the sky [VKOOK]

93. - The End

Jeho křik se rozlehl po celém sídle. Dolehl dokonce až dolů do žaláře, kde byl zavřený Jungkook.

Ten se okamžitě vyděsil a zmateně se začal rozhlížet kolem sebe.
Věděl, že je to Taehyungův křik a že co nejrychleji potřebuje pomoc.

Znovu se chytil oběma rukama mříží a začal s nimi různě cloumat a mlátit do nich.
Za tu dobu jeho oči stihly nabrat pořádně rudou barvu. Ovšem...tekly mu z nich slzy...

Taehyungův křik zesílil a Jungkook už opravdu nevěděl co má dělat.

K tomu všemu..cítil, jak se mu po celém těle rozlévá ta nepříjemně pálivá kyselina.

,,O co se pokoušíš?" ozval se padlý anděl naproti jeho cele a pohlédl na Jungkooka.

,,Chceš ho zachránit? To se ti nepovede. Když se ti totiž démon zakousne do krku, už nemáš žádnou jinou možnost, než jenom zemřít..."

Jungkook se teď začal třást už i vztekem. Tak strašně ho vytáčela andělova lhostejnost a chtěl mu dokázat, že se mýlí. Zároveň ale stále měl neskutečný strach o Taehyunga...

,,LŽEŠ!" zařval a s výkřikem mříže vyrval.

Padlému anděli se zděšením zatajil dech a natiskl se do zadní části cely.

Jungkook prolezl dírou, kterou vytvořil, ale hned se mu do cesty postavili dva démoni.
Silně mávl křídly a vykřikl, při čemž démony od sebe odstrčil. Oba zůstali nehybně ležet na kamenné podlaze a Jungkook kolem nich tak mohl v klidu projít. Nebo spíš proběhnout.
A takhle to bylo pokaždé, co se mu někdo postavil do cesty.

Čím stopal nahoru víš a víš, Taehyungův křik byl hlasitější. Dokonce ho překvapilo, jak moc hlasitý dokáže být.
Nezastavil se ani na chvilku. Maximálně tak zrychlil.
Za normálních okolností by použil křídla, ovšem chodby sídla byly tak malé a úzké, že by se v nich akorát tak zasekl. Avšak stále měl dost prostoru na běh anebo na případné odstřelení démona, který mu bránil v jeho cestě.

Dostal se do nějaké velmi prosvětlené a ozdobené chodby.
Zde byl Taehyungův křik nejzřetelnější.
Najednou však utichl.

,,Ale ne," zaklel pro sebe a rozeběhl se ke dveřím na konci chodby.

Otevřel je a ztuhl.

Kousek před ním leželo Taehyungovo bezkřídlé tělo a nad ním se tyčil vůdce démonů, který měl všude kolem svých úst Taehyungovu černou krev.
Shluk černých peříček, který byl zřejmě z Taehyungových křídel, teď právě proletěl pootevřeným oknem pryč.

Démon se pro sebe usmál, otočil se a šel se posadit zpět na křeslo, u čehož si stále olizoval prsty od Taehyungovy krve.

Jungkook pomalým, ztuhlým krokem přešel k ležícímu Taehyungovi a klekl si k němu.
Opatrně ho vzal kolem ramen a otočil ho tak, aby mu viděl do tváře. Měl zavřené oči...vypadalo to, že ani nedýchá...jakoby byl opravdu mrtvý.
Jungkook byl v takovém šoku, že nedokázal ani plakat. Jen tupě pozoroval Taehyungovu vybledlou tvář.

,,Opravdu nádherný výhled... To by bylo skoro až na portrét..." zasmál se démon.

Jungkook k němu vzhlédl a jakoby se mu při pohledu na něj, znovu probudily všechny emoce a pocity, které v tu chvíli cítil.
Démon trošku znejistěl, když viděl Jungkookovu velmi sytou, červenou barvu očí. Takovou ještě neviděl ani u samotného Taehyunga...nebo u svého bratra Namjoona, když zjistil, že zabil jejich sestru.