Jungkook s neskutečnou bolestí po celém těle rychlým krokem kráčel ke svému domu a u toho se snažil zadržet slzy.
Co to do něj vjelo?
Proč tak vybouchl?
Chce k Taemu zpátky...
Chybí mu...
Ale proč?
I tak ale nezměnil svůj směr a nadále pokračoval v chůzi.
,,Jungkookie!" slyšel něčí hlas a tak se okamžitě otočil.
Uviděl jak k němu kráčí menší chlapec s blond vlasy a za ruku s sebou tahá usmívajícího se rudovláska.
,,Hoseoku..." vydechl když k němu přišli a rudovláska objal.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se roztřeseně a odtáhl se.
,,Popravdě...nikdy mi nebylo líp..." usmál se Hoseok a chytil Jimina za pas přitáhl si ho k sobě.
Ten mu dal pusu na tvář a přitiskl se k němu.
Jungkook se falešně usmál a znovu polkl knedlík v krku aby se jeho slzy nedostali ven.
,,Za to ty jsi nějaký bledý... Stalo se něco, Kookie?" zeptal se ho ustaraně Hoseok a položil mu ruku na rameno.
Jungkook s lesklýma očima rychle zakroutil hlavou a sklopil pohled.
,,Kde máš Taehyunga?" zeptal se ho pro změnu Jimin.
Pro Jungkooka tohle byla velmi nepříjemná situace.
Celé jeho tělo ho totiž při každém dotazu nepříjemně pálilo a měl co dělat aby se udržel na nohách.,,Jak to myslíš, 'Taehyunga'?" zeptal se Jimina Hoseok.
Ten ale jakoby neslyšel. Místo toho přešel k Jungkookovi, prstem mu podepřel bradu a zadíval se mu do tváře.
,,Ale ne..." vydechl potichu.
,,C-co j-je?" zeptal se Jungkook a posmrkl.
Hoseok se k nim také přiblížil a hned se vyděsil, když Jungkooka uviděl z blízka.
,,Kookie, pojď, rychle se posaď," řekl Jimin, vzal Jungkooka za jednu paži a Hoseok se chopil té druhé.
,,A-ale p-proč? C-co se děje?"
Jungkook se posadil na lavičku, která byla kousek od nich a Jimin s Hoseokem si k němu přisedli, každý z jedné strany.
,,Copak to necítíš?" zeptal se Jimin a přiložil Jungkookovi dlaň na hruď.
Jungkook si skousl ret a křečovitě sevřel víčka aby mu opět neutekly slzy, které se už přímo draly na povrch.
,,C-c-cítím..." procedil skrz zaťaté zuby.
,,Jungkookie...nedus to v sobě... Pusť to ven..."
Jungkook si vzpomněl, jak tohle tehdy řekl Taehyungovi a tak mu nezbylo nic jiného, než vydechnout a rozplakat se.
Jimin s Hoseokem ho sevřeli pevněji a začali ho uklidňovat.
,,Z-znám h-ho č-čtyři d-dny... J-jen č-čtyři d-dny... T-tak p-proč t-to t-tak b-bolí?"
Jimin pohlédl na Hoseoka, polkl a zakroutil hlavou.
Hoseok pochopil, že Jimin nechce být ten, kdo to Jungkookovi řekne, a tak přikývl a prudce se nadechl.,,Protože jsi jeho anděl, Kookie..."
,,C-cože? N-nechápu t-to..."
Hoseok si povzdechl.
ČTEŠ
Take me to the sky [VKOOK]
Fanfiction,,Všechno je to moje vina!" ,,Ne, Kookie..." ,,Měl jsem raději umřít než abych ti tohle způsobil!" ,,Přišel jsem jen o křídla. Nevím co bych dělal kdybych přišel o anděla." ,,O jakého anděla?" ,,Kookie,.....to ty jsi můj anděl." VKOOK/TAEKOOK (Omlo...