Take me to the sky [VKOOK]

61.

Jungkook s neskutečnou bolestí po celém těle rychlým krokem kráčel ke svému domu a u toho se snažil zadržet slzy.

Co to do něj vjelo?

Proč tak vybouchl?

Chce k Taemu zpátky...

Chybí mu...

Ale proč?

I tak ale nezměnil svůj směr a nadále pokračoval v chůzi.

,,Jungkookie!" slyšel něčí hlas a tak se okamžitě otočil.

Uviděl jak k němu kráčí menší chlapec s blond vlasy a za ruku s sebou tahá usmívajícího se rudovláska.

,,Hoseoku..." vydechl když k němu přišli a rudovláska objal.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se roztřeseně a odtáhl se.

,,Popravdě...nikdy mi nebylo líp..." usmál se Hoseok a chytil Jimina za pas přitáhl si ho k sobě.

Ten mu dal pusu na tvář a přitiskl se k němu.

Jungkook se falešně usmál a znovu polkl knedlík v krku aby se jeho slzy nedostali ven.

,,Za to ty jsi nějaký bledý... Stalo se něco, Kookie?" zeptal se ho ustaraně Hoseok a položil mu ruku na rameno.

Jungkook s lesklýma očima rychle zakroutil hlavou a sklopil pohled.

,,Kde máš Taehyunga?" zeptal se ho pro změnu Jimin.

Pro Jungkooka tohle byla velmi nepříjemná situace.
Celé jeho tělo ho totiž při každém dotazu nepříjemně pálilo a měl co dělat aby se udržel na nohách.

,,Jak to myslíš, 'Taehyunga'?" zeptal se Jimina Hoseok.

Ten ale jakoby neslyšel. Místo toho přešel k Jungkookovi, prstem mu podepřel bradu a zadíval se mu do tváře.

,,Ale ne..." vydechl potichu.

,,C-co j-je?" zeptal se Jungkook a posmrkl.

Hoseok se k nim také přiblížil a hned se vyděsil, když Jungkooka uviděl z blízka.

,,Kookie, pojď, rychle se posaď," řekl Jimin, vzal Jungkooka za jednu paži a Hoseok se chopil té druhé.

,,A-ale p-proč? C-co se děje?"

Jungkook se posadil na lavičku, která byla kousek od nich a Jimin s Hoseokem si k němu přisedli, každý z jedné strany.

,,Copak to necítíš?" zeptal se Jimin a přiložil Jungkookovi dlaň na hruď.

Jungkook si skousl ret a křečovitě sevřel víčka aby mu opět neutekly slzy, které se už přímo draly na povrch.

,,C-c-cítím..." procedil skrz zaťaté zuby.

,,Jungkookie...nedus to v sobě... Pusť to ven..."

Jungkook si vzpomněl, jak tohle tehdy řekl Taehyungovi a tak mu nezbylo nic jiného, než vydechnout a rozplakat se.

Jimin s Hoseokem ho sevřeli pevněji a začali ho uklidňovat.

,,Z-znám h-ho č-čtyři d-dny... J-jen č-čtyři d-dny... T-tak p-proč t-to t-tak b-bolí?"

Jimin pohlédl na Hoseoka, polkl a zakroutil hlavou.
Hoseok pochopil, že Jimin nechce být ten, kdo to Jungkookovi řekne, a tak přikývl a prudce se nadechl.

,,Protože jsi jeho anděl, Kookie..."

,,C-cože? N-nechápu t-to..."

Hoseok si povzdechl.