Take me to the sky [VKOOK]

31.

,,Pořádně je roztáhni!" rozčiloval se Taehyung.

,,Sakra, já se snažím!" křikl Jungkook a dál se snažil co nejvíce roztáhnout svá křídla.

Taehyung k němu zezadu přešel a hrubě ho chytil za pas.

,,Nesnažíš! Podívej na ty konce! Jsou celé pokrčené!" řekl Taehyung a silně Jungkookovi narovnal konce křídel.

,,Aahah~!" zasténal Jungkook z bolesti a svalil se na kolena.
Chytil se za místo, kde měl lopatky a zhluboka dýchal.

Taehyung si povzdechl a dřepl si před něj.

,,Promiň, nemusel bych na tebe být až tak přísný," omluvil se Taehyung pohladil Jungkooka po vlasech.

,,N-ne, to já se omlouvám. Už asi třicet minut tady trénujeme roztahování křídel a já to pomalu ani nedokážu ustát. Jsem naprosto neschopný."

,,Nejsi neschopný," řekl Taehyung a pomohl Jungkookovi vstát.

Jungkook byl z toho všeho zklamaný. Netušil, že naučit se létat bude tak těžké.

,,Zkusíme to znovu, ano?"

Jungkook si povzdechl a se sklopenou hlavou přikývl.

,,Já ti pomůžu," řekl Taehyung a stoupl si za Jungkooka.

Jungkook začal pomalu roztahovat křídla, zatímco Taehyung mu je přidržoval.

,,Skvěle, ještě ty konce," povzbudil ho Taehyung.

Jungkook zatnul čelist a zadržel dech a snažil se tou největší silou narovnat konce křídel.
Ale nic se nedělo.

Jungkook prudce vydechl zadržený vzduch v plicích a svá křídla sklopil.

,,Nedokážu to," špitl se sklopenou hlavou.

,,Něco mě napadlo," řekl Taehyung a položil Jungkookovi ruce na ramena.

,,Nevěš hlavu, Jungkookie. Možná, že ti není souzeno naučit se to touto metodou."

,,Hm~" vyšlo smutně z Jungkooka a cítil jak ho Taehyung pustil.
Ovšem nadále k němu stál zády.

Otočil se až v moment, kdy za sebou uslyšel Taehyungův bolestný křik.

Taehyung se držel za břicho a balancoval na kraji útesu.

,,Tae!" křikl Jungkook a rozeběhl se k němu.

V tu chvíli Taehyung přes okraj přepadl.

,,TAE!" zakřičel Jungkook a skočil za ním.

V pádu popadl Taehyungovo tělo a poté zavřel oči.

,,A prý že to nedokážeš," zasmál se Taehyung.

Jungkook otevřel oči a uviděl šklebícího se Taeho ve svém naručí.

,,C-co? J-jak?" vykoktal ze sebe Jungkook a začal se kolem sebe rozhlížet.

Došlo mu to až ve chvíli kdy se podíval za sebe.

,,Já létám!" vypískl radostně, když za sebou uviděl svá mávající křídla.

,,Tae! Já létám!"

,,Vidím," smál se Taehyung.

Jungkook se rozletěl neskutečnou rychlostí a Taehyung se v jeho náručí jen radostně smál.

Po chvilce se rozhodl, že přistane, ale pak si uvědomil, že to nebude tak jednoduché.

Zjistil to až v moment, kdy se řítil dolů na zelenou trávu.

,,Tae! Já nevím, jak se přistáváááá!" zakřičel a ve tu chvíli těžce dopadl do trávy.

Zvedl hlavu a zjistil že má pod sebou uvězněného Taehyunga.

Taehyung se na něj díval přímo naštvaně a Jungkook jen čekal až na něj začne křičet.

Na Taehyungově tváři se ale začal pomalu rýsovat úsměv a za okamžik se začali oba hlasitě smát.

,,Wow, musím říct, že na to, že jsi letěl poprvé, tak celkem rychle," zasmál se Taehyung a odrhnul Jungkookovi vlasy, které mu padaly do obličeje.

Jungkook Taeho nadále s úsměvem pozoroval a při tom si uvědomil jednu zásadní věc.

To jak je Taehyung okouzlující.

Měl hrozné nutkání to udělat, jenže...neodvážil se. A nechtěl tuto chvilku pokazit.

,,Děje se něco?" zeptal se Taehyung a tím probudil Jungkooka z tranzu.

,,N-ne, nic. Promiň," řekl Jungkook, slezl z Taehyunga a pomohla mu vstát.

,,Poletíme domů, co ty na to?" zeptal se Taehyung a sám byl zaskočený tím, co řekl.
Právě vesnici padlých andělů označil za svůj domov.

Jungkook se na něj usmál, odrazil se od země a v mžiku už byl ve vzduchu.