Take me to the sky [VKOOK]

90.

,,Je tady tak krásně," vydechl Jungkook, jehož hlava byla položená Taehyungovi na hrudi, a oba pozorovali krásně modrou oblohu bez jediného mráčku.

,,Hmm, to ano... Ale víš co je ještě krásnější?" zeptal se s úsměvem Taehyung a Jungkook na něj pohlédl.

,,Hmmm," zamyslel se a posadil se. ,,Ty!" zazubil se a Taehyung ho hned na to praštil do hrudi.

,,Hej! Teď jsi to zkazil! Tohle jsem chtěl říct já tobě!" řekl naoko uraženě, ale hned na to se zasmál a znovu Jungkooka plácl.

To už si tentokrát Jungkook nenechal líbit a ránu mu oplatil.
Hned na to uhnul, protože mu ji Taehyung chtěl vrátit.

Postavil se a provokativně se zašklebil.

,,Chyť si mě!" křikl, roztáhl křídla a vzlétl.

,,Když ty takhle," ušklíbl se Taehyung a vzlétl také.

Jungkook se rozlétl jedním směrem a s Taehyungem v patách uháněl proti větru.

,,Stůj, ty zlobidlo!" křikl na něj se smíchem Taehyung, když mu nestačil.

,,Ha, ani mě nehne!"

Taehyung zrychlil, najednou se nalepil Jungkookovi na záda, Jungkook se lekl a přestal mávat svými křídly.
V tom zmatku se však stihl zachytit Taehyungova trička a Taehyung ho podržel pod koleny a pasem.

,,Hmmm, mám tě," zavrněl potichu Jungkookovi do ouška a hned jak k němu poněkud vyděšený černovlásek zvedl pohled, se hladově zmocnil jeho rtů.

Jungkook se s ním chvíli líbal, poté ho však od sebe odstrčil a vylétl mu z náruče.

,,Tohle ještě není konec!" zasmál se a znovu se rozlétl.

Taehyung se smíchem zakroutil hlavou a zamířil za Jungkookem.

Po chvíli nahánění si však Taehyung všiml sítě, která mířila k Jungkookovi.

,,JUNGKOOKU, POZOR!" zakřičel, ale bylo už pozdě.

Síť v momentě spoutala černovlasému padlému anděli celé tělo a Jungkook už se poté řítil dolů, mezi démony.

,,NE! JUNGKOOKU!" křikl Taehyung a zamířil k polapenému Jungkookovi.

Nestihl ho však zachytit, poněvadž byl moc daleko.

Přistál tedy v lese a rychle se zaposlouchal.

Uslyšel hlasitý smích a tak se za ním ihned rozeběhl.

,,Podívejte se na něj! Jak se bojí!" zasmál se modrovlasý démon, mezitím co přejížděl Jungkookovi tupou stranou dýky po tváři.

,,Nedotýkejte se ho! Jestli mu něco uděláte, tak vás zničím všechny do jednoho!" zařval na všechny Taehyung. Hned na to ucítil několik provazů, které mu spoutaly končetiny a také šátek, který mu zakryl ústa.
Sesunul se k zemi, ale dva démoni ho chytili za paže a tak zůstal klečet na kolenou.

,,To bys dokázal, Taehyungie?" otočil se na něj modrovlasý démon a přešel k němu.
Chytil ho za čelist, nahnul se k němu a podíval se do jeho slabě červených očí.

,,Co tvé oči? Už nejsou ani zdaleka tak rudé, jako bývaly dříve. Změkl si nám, Taehyungie," poplácal ho démon po tváři a poté se narovnal.

,,A mimochodem...minule jsme tomu tvému andělíčkovi taky něco provedli. Ovšem...nepamatuju si, že by ses nás pokusil nějak zničit...krom toho, že jsi nás chvilkově omráčil a poté opět uprchl a tentokrát i s naší kořistí. To vůbec nebylo fér, Taehyungie...to tedy opravdu ne," kroutil démon hlavou mezitím, co se Taehyung vzpíral a tlumeně něco mluvil přes šátek.

,,Nesnaž se mluvit, stejně ti není rozumět," usmál se škodolibě démon.

,,No...ale co teď s vámi?" hraně se zamyslel.

,,Oh, už vím!" ušklíbl se a znovu se k Taehyungovi nahnul.

,,Co kdybychom konečně dokončili to, co jsi začal, Taehyungie?" zašeptal Taehyungovi do ucha a Taehyung sebou následně škubl.

Modrovlásek se zasmál, ale poté jeho výraz zvážněl.

,,Omráčit! Ale pouze jeho! Toho druhého nechte při vědomí, ale zavažte mu oči!" nařídil ostatním a poté od Taehyunga odstoupil.

Tomu se po chvíli začernilo před očima a přestal vnímat okolní svět.