Take me to the sky [VKOOK]

79.

,,JUNGKOOKU!" vykřikl Taehyung, překulil se z modrovláskova klína k Jungkookovi, kterého bleskově popadl, než se ho hrot dýky stihl pořádně dotknout, a svými zády narazil o menší skálu.

Když se kolem sebe rychle rozkoukal, všiml si, že se Jungkook v jeho sevření třese, ve svých dlaních křečovitě svírá látku Taehyungova trička a v neposlední řadě potichu vzlyká.

,,Pššššt..." zašeptal mu Taehyung do vlasů a palcem ho hladil po tváři, do které mu však neviděl.

Chvilkové nevnímání okolí, způsobilo to, že když Taehyung zvedl svůj pohled od Jungkooka, uviděl nad sebou démona s dýkou v ruce.

Démon mu už chtěl zabodnout dýku přímo do čela, ale Taehyung i společně s Jungkookem v náručí, mu stihl uhnout a tak démon zabodl dýku do skály.
Avšak síla, kterou démon v ruce měl, způsobila to, že když se čepel dýky setkala s kamenným povrchem skály, čepel se roztříštila.

Démon s rozrušeným, ale přesto stále naštvaným výrazem, odstoupil od Taehyunga s Jungkookem a vyčerpaně se opřel o kmen stromu.

Všichni se pomalu postavili, ale ze všeho nejvíc měl problém modrovlasý démon, kterému za tu chvilku nateklo oko a celkově, jeho obličej nevypadal zrovna nejlíp.

Taehyung se také okamžitě, i společně s Jungkookem postavil, přitiskl si ho k sobě co nejvíc a zakryl ho svými křídly, na důkaz ochrany.

Modrovlasý démon se nad tím gestem hlasitě zasmál.

,,Tebe ten smích ještě nepřešel?!" zeptal se rozzuřeně Taehyung a jeho oči začaly opět rudě blikat.
Jungkook ho objal rukama okolo pasu a víc se na něj natiskl.

,,No víš... démoni jsou takový velmi humorný národ... Ehm, tedy... chci říct, že se vše snažíme brát tak nějak s humorem..."

,,Tím myslíš třeba to, že si chtěl mého anděla jistě připravit o život? To mi nepřipadá moc humorné!"

,,Hahah, to mě celkem zaráží, Tae. Vždyť jsi skoro jako my-..."

,,Nejsem! Pořád jsem padlý anděl! A to jakou barvu má moje krev, na tom nic nemění!"

Démon se ušklíbl a pozvedl obočí.

,,Zatím..."

,,Nemění!"

,,No a jak mi vysvětlíš to, že si přímo tady Jungkookovi do očí řekl, že tvůj život je pro tebe důležitější než ten jeho, hm? To by přeci tak mírumilovný národ, jako jsou padlí andělé, nikdy neřekli."

Když Jungkook uslyšel démonovu otázku, své paže, kterými Taehyunga objímal, trošku rozpačitě povolil a na Taehyunga pohlédl.

Ten si jeho gesta všiml a tak ho sevřel pevněji, víc ho zakryl křídly a pak se na démona ušklíbl.

,,Bral jsem to s humorem," řekl ironickým tónem a na démonově tváři se okamžitě objevil naštvaný, jemně uražený výraz.

,,Aha," řekl pohrdavě.

,,Samozřejmě, že ne! Kdyby jsi mě neomráčil, vrhl bych se na vás už tam!" řekl o něco hlasitěji Taehyung.

,,Oni tě omráčili?" zeptal se šeptem Jungkook.

,,To je teď jedno, Kooku," odbil ho rychle Taehyung.

,,No," povzdechl si modrovlásek a rozhlédl se kolem sebe. Démoni už byli v rámci možností v pořádku.

,,Co kdybychom to už konečně dokončili?" zeptal se a nikdo pořádně netušil co to má znamenat.

,,Vezměte je oba!" nařídil, pokynul hlavou k Taehyungovi s Jungkookem a démoni se ihned naproti nim rozešli.

,,Cože?!" vyjekl Taehyung, kterému ihned zrudly oči ještě víc a modrovlasý démon se hlasitě zasmál.

,,Snad sis nemyslel, že vás necháme jen tak odejít!"

Všichni démoni se shlukli kolem těch dvou a jeden z démonů, který byl nejblíž, začal pomalu tahat Jungkooka z Taehyungova sevření.

,,CO SI SAKRA MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ!" vyjel Taehyung, přetočil Jungkooka na druhou stranu, aniž by ho však ze svého sevření pustil a kopl démona do břicha.

Následně, démona na druhé straně, silně udeřil loktem, tudíž i on se sesunul k zemi.

Tohle však ani zdaleka nestačilo na to, aby ostatní démony zastavil.

Ještě k tomu po celém těle cítil tu pálivou kyselinu, což dávalo signál, že každou chvíli vybuchne.

To ale nechtěl, poněvadž měl u sebe stále přitisknutého Jungkooka, tudíž by ho vlna zasáhla jako prvního.

Už cítil jak se přímo třese vztekem, ale i přesto se stále krotil.

Jenže po delší chvíli, kdy už to bylo k nevydržení, surově odhodil Jungkooka od sebe a ten ramenem narazil o větší balvan.

,,Schovej se!" křikl hlasitě Taehyung směrem k němu.

,,C-cože?" zatřepal Jungkook nechápavě hlavou, jelikož ho nevnímal, kvůli bolesti, která už nebyla jenom na křídlech, ale i na jeho pravé paži.

,,SCHOVEJ SE!" zařval Taehyung a nadále se pral s tlupou démonů, kteří byli v hodně velké přesile.

Jungkook se doplazil z druhé strany za balvan, přitáhl si kolena k hrudi a zakryl si hlavu rukama.

Když Taehyung viděl, že je Jungkook v rámci možností, 'v bezpečí', nechal ze sebe vypustit veškerou sílu a vykřikl tak nahlas, že jeho křik mohl zabíjet.

Ovšem pouze lidi...ne démony...

Otevřel oči, jejíž rudá barva začala pomalu blednout, a rozhlédl se kolem sebe.

Všude byla prohozená těla bezvědomých démonů.

Taehyung se rychle dostal za balvan, za kterým se Jungkook schovával a vzal si ho do náruče.

Jungkook měl přivřené oči, ale nebyl v bezvědomí. Byl jen oslabený.

,,C-co to bylo..." vydechl vyčerpaně.

,,Nic, Kookie, už je vše v pořádku," zašeptal uklidňujím tónem Taehyung a políbil Jungkooka do vlasů.

,,Jen musíme rychle domů, než se probudí," vysvětlil a Jungkook přikývl.

,,N-neublížili ti?" zeptal se.

,,Copak mně! Ale tobě!" řekl Taehyung a podíval se na svou dlaň, na které byly velké černé skvrny od Jungkookovy krve, jež mu stále tekla z křídel.

,,Neboj se, všechno bude v pořádku. Jen už musíme jít."

Vyšvihl si Jungkooka do náruče, který mu dal ruce okolo krku, Taehyung roztáhl svá, nijak neponičená křídla, a společně se zraněným černovláskem vzlétl.