Take me to the sky [VKOOK]

2.

Černovlasý chlapec jménem Jungkook se právě svíral v křečích na podlaze školní chodby a z úst mu tekla černá kapalina.
Začal se na různě kroutit a křičet. 
Nevěděl, co se děje.
Viděl pouze tmu, jako by oslepl.
Ale to ho tolik netrápilo.
Spíš bolest, která prostupovala celým jeho tělem.
Jakoby se mu po těle rozlévala kyselina a vyžírala ho zevnitř.

Bolest kterou prožíval, se přeměnila na ještě horší. Měl pocit, že mu do těla vlezl ďábel. Začal křičet ještě víc.
,,Už dost! N-nech mě! Vypadni ze mě!" křičel bezmocný černovlásek.

Mezitím se na školní chodbě shromáždilo spoustu lidí, včetně učitelů. Ale nikdo neměl tu odvahu mučenému Jungkookovi pomoci.

Takhle to pokračovalo asi dalších 5 minut, které byly pro Jungkooka nekonečné. 
Podlaha byla od černé tekutiny, která nepřestávala Junkookovi téct z úst.
A nebyla to jen podlaha. Byla od toho zeď, dokonce strop a v neposlední řadě samotný Jungkook.
Protože pokaždé, co se nějak prudce pohl, vyplivl všechno nahromaděné množství tekutiny v jeho ústech.

Jungkook se ocitl na všech čtyřech. Byla to ještě větší bolest než ty předešlé.
Měl pocit, že se mu drtí lopatky.

Stačil malý záblesk a z Jungkookových zad nejprve vyrazil proud černé tekutiny a vzápětí jeho záda zdobil pár velkých havraních křídel.

Jungkook se schoulil do klubíčka a čekal až bolest utichne.
Nevěděl, co se s ním stalo.

Poslední co slyšel bylo rozbití skla a ucítil, jak ho někdo bere do náruče. Poté vyčerpáním usnul.