Take me to the sky [VKOOK]

42.

Jenže bohužel se jim toto přání, kvůli nedostatku kyslíku, nemohlo splnit.

Jungkook Taehyunga naposledy, teď už o něco hladověji a vášnivěji políbil a poté se odtáhl, avšak si ho stále přidržoval za zátylek.

Otevřel oči a pohlédl na Taehynga, který měl rudé tváře a byl celý udýchaný. Z čela mu tekly kapičky potu a byl úplně rozklepaný.

,,Ty se třeseš... Udělal jsem něco špatně?" zeptal se nervózně Jungkook.

,,T-to nic jen..,jsem tak strašně šťastný..." vydechl Taehyng a Jungkook se láskyplně usmál.

Odhrnul mu vlasy ze zpoceného čela a znovu jej políbil na rty.

,,Bože, Jungkookie...nikdy tě nechci ztratit..." řekl potichu Taehyung a z oka mu vytekla slza.

,,Neplakej...nikdy mě neztratíš...protože tě miluju."

Taehyung se na něj usmál a poté se k němu přisunul.

Palcem ruky pohladil Jungkooka po tváři a hned na to znovu spojil jejich rty v něžný polibek.

,,Tak moc tě miluju..." řekl mu do rtů, které nepřestával líbat.

Poté si ale uvědomil jednu zásadní věc a tak se velmi rychle odtáhl. Jeho oči už znovu byly plné slz, které mu v proudech tekli po narůžovělých tvářích.
Avšak nebyly to slzy štěstí.

,,J-je m-mi t-to moc l-líto, Jungkookie... ale nepůjde to..." vydechl náhle, po čemž navázala chvíle ticha.

,,C-co t-tím m-myslíš?" vzlykl Jungkook.

,,I p-přesto ž-že t-tě m-moc m-miluju...nemůžeme být spolu..."

,,A-ale p-proč?"