Take me to the sky [VKOOK]

30.

,,Meh...sakra!" slyšel Taehyung Jungkookův hlas.

Byl až po hlavu přikrytý svými křídly a tak je odkryl a pomalu se posadil.
Před sebou viděl Jungkooka, který měl svá křídla široce roztažená a směšně poskakoval.

Taehyung se uchechtl a dál Jungkooka pozoroval.
Vypadal opravdu legračně a roztomile.

Po chvilce mu to nedalo a tak se se smíchem zeptal: ,,O co se pokoušíš?"

Jungkook sebou nervózně trhl a podíval se na Taehyunga.

,,T-ty už j-jsi vzhůru?" vykoktal ze sebe.

Taehyung s ušklebkem přikývl.
Najednou se ale zamračil.

,,Jak dlouho jsem vůbec spal?" zeptal se.

,,Přibližně hodinu," odpověděl mu Jungkook a Taehyung přikývl.

,,Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se Jungkook.

,,Hm?"

,,Jak jsi se naučil létat?"

Taehyung polkl a sklopil pohled.

,,P-potom co se to stalo, jsem zjistil, že má síla a můj křik byl tak silný, že rozbil stěnu za mnou. Byla tam obrovská díra, kterou by šlo utéct, ale kdybych běžel, tak bych nebyl dost rychlý a chytli by mne.
Z toho stresu jsem se pokusil párkrát zamávat křídly a pak jsem už cítil, jak se moje tělo vzepřelo gravitaci a já byl ve vzduchu..."

,,To je úžasné!" užasl Jungkook.

,,Co je úžasné?"

,,To že jsi se naučil tak rychle létat."

Taehyung měl zcela znechucený pohled.

,,P-promiň, řekl jsem něco špatného?"

,,Ne, jen...není to ten nejlepší způsob, jak se naučit létat."

,,A jaký je ten lepší?"

,,Když se učíš průběžně. Nejprve se s nimi naučíš mávat, pak plachtit a teprve až pak ti půjde konečné létání."

Jungkook Taehyunga ohromeně sledoval a hltal každé jeho slovo.

,,Děje se něco?" zeptal se Taehyung, když viděl Jungkookův výraz.

,,Tae?"

,,Hm?"

,,Nauč mě létat."