Take me to the sky [VKOOK]

92.

,,Konečně!" zaradoval se vůdce démonů, jež seděl na křesle uprostřed velkého sálu.

,,Už jsem si myslel, že ten den nikdy nepřijde," vstal a přešel k dopoloviny nahému Taehyungovi, který klečel na studené zemi se sklopenou hlavou.

,,Už tolikrát jsi mi unikl. Ovšem teď," démon se zasmál, ,,teď tu přede mnou klečíš a jen čekáš až se ti zahryznu do krku," na to Taehyung posmrkl.

,,Ale no tak! Snad nebudeš smutnit," nahnul se k němu démon a zvedl mu hlavu.

,,C-co bude s J-J-Jungkookem?" zeptal se Taehyung tak potichu, že nebylo těžké jeho otázku přeslechnout. Démon ji však slyšel až moc dobře.

,,S tím tvým andílkem?"

,,K-když ti d-dám b-bez jakýchkoliv n-námitek to, co chceš...necháš ho jít?"

Démon se zasmál a odtáhl se a otočil se k Taehyungovi zády.

,,Za prvé, mluv hlasitěji, skoro tě neslyším, a za druhé, jediný kdo si tu může tak nějak klást podmínky anebo obchodovat, jsem já! A krom toho, o osud toho andělíčka už je postaráno."

Taehyung se leknutím rozšířily zorničky.

,,Strčím ho na náměstí. Jakmile jej ostatní démoni spatří, budou jako hladoví vlci a roztrhají ho na kusy. A poté už budou jen olizovat krev z jeho zbylých části těla...bude to nádherná podívaná..."

,,NE!" vykřikl Taehyung s lesklýma, zarudlýma očima.

,,To neuděláš!"

,,A kdo mi v tom zabrání, Taehyungie, huh? Ty? To těžko, protože v tu dobu už tu bude ležet jen tvé bezkřídlé, mrtvé tělo, které se po pár okamžicích stejně rozpadne."

,,Jsi tak odporný!" křikl naštvaně Taehyung a démon k němu se šibalským úsměvem přistoupil.

,,A ty tak zatraceně nádherný...Ještě když jsem nařídil aby z tebe strhli to, co tě z velké části zakrývalo, " zašeptal mu do ucha a konečky svých ledových prstů přejel po jeho odhalené hrudi a břichu.
Taehyung ani nebyl schopen dýchat z toho jak se najednou cítil tak nepříjemně a ohroženě.

,,Ovšem, nemohu se snížit k něčemu takovému...to rozhodně ne," v tu chvíli se démon odtáhl a Taehyung potichu vydechl úlevou.

,,Ještě k tomu když jsi nečistokrevný...ale to je vlastně i ten tvůj andílek...nebo mám spíš říct, zrůda?"

,,Takhle o něm mluvit nebudeš!"

,,Ona ho měla s člověkem!" vykřikl naštvaně démon a práskl dlaní do stolu.

,,Jeho matka, moje a Namjoonova sestra, se zamilovala do člověka a stvořila s ním něco, jako je Jungkook! Nedá se nazvat ani člověkem a ani padlým andělem, protože na to je až moc špinavý!"

,,I tak je ale stále čistější než ty a tvůj národ!" křikl Taehyung.

,,Myslíš?" ušklíbl se démon.

,,Kvůli němu a mé sestře jsem přišel o všechno. A nejen já...i Namjoon...ovšem ten je padlý anděl a navíc byl z nás nejmladší, takže si rychle našel zázemí.
Ovšem já? Já, jako démon, který mohl zůstat v nebi, jsem byl poté, co to zjistili také vyhozen. Byl jsem jako ta největší troska...a dlouhou dobu mi trvalo než mě démoni mezi sebe konečně přijali.
Ale alespoň jsem se pomstil... ovšem to její děcko, tedy Jungkooka, stihla schovat. Ale teď...teď dostane mnohem horší trest, než jsem původně zamýšlel. Nejdřív Ty a poté ti démoni na náměstí...a jeho matka to všechno uvidí..."

,,Cos jí udělal?!"

,,Zabil ji..."

,,Ty odporné monstrum!"

,,Hah, že to říkáš zrovna ty!" zasmál se démon.

,,A navíc, jak si tu před chvílí škemral abych nechal Jungkooka jít...stejně by nepřežil..."

,,C-cože?"

,,Jsi jeho anděl...a on zase tvůj...
Jste spolu vzájemně propojení...a ani jeden bez sebe dlouho nepřežijete.
Jakmile se Jungkook dozví, že jsi zemřel, bude chtít za tebou a bude chtít zemřít také.
Máte to ale hloupé zákony..."

,,Ach...jaká škoda, že už se spolu ani po smrti nesetkáte..."

,,C-co tím chceš říct?" zeptal se Taehyung, kterému už tekly slzy po tvářích.

,,Myslíš si, že někdo, kdo má v sobě krev démona, půjde do nebe? Nebo taková duše, jaká je Jungkook, by se ocitla v pekle?
Krom toho, možná to pro tebe tak lepší...ovšem on bude trpět..."

,,Ty na něj zapomeneš...neboť v pekle se ti hned po příchodu vymažou vzpomínky a pamatuješ si jen své jméno. Ale v nebi-..."

,,Dost už!" vzlykl Taehyung a démon se zatvářil poněkud překvapeně.

,,Už nemluv...kvůli tomuhle tady přece nejsme..."

Démonovi se rozzářili oči a vydechl.

,,Máš pravdu, Taehyungie... Ano, máš vážně pravdu!" řekl nahlas a přešel za Taehyunga.

Klekl si tak, aby byl na stejné úrovni jako on, chytil ho za vlasy a zaklonil mu hlavu.

,,Nechápu proč jsem to před tím tak protahoval," zašeptal mu do ucha a na to mu přejel jazykem po kůži na krku, na což se Taehyung okamžitě ošil znechucením.

Poté však ucítil, jak se mu něco ostrého zahryzlo do krku a hned na to, pálivou bolest po celém těle.