Celá hala šílela.
Všichni stály na nohou a netrpělivě čekali, jak si povede hráč s číslem 15.
S klukama jsme se drželi kolem ramen. Zvládneme to. A vyhrajeme. Uklidňoval jsem sám sebe a lehce zmáčknul rameno svého spoluhráče. Muž, jež stál po mé pravici, mi gesto oplatil a já se pousmál.
Sledoval jsem každý pohyb svého nejlepšího kamaráda, jak se nejdřív pomalu rozjížděl a jak nabíral rychlost, brusle se ostře zařezávali do ledu.
Hukot fanoušků se přesunul do pozadí, aspoň mě to tak připadalo. Byli jsme to jen my. Český nároďák.
Když Honza naznačil střelu, celý jsem se napnul a když napodruhé opravdu vystřelil mezi betony Gustavssona, prudce jsem se nadechl očekáváním.
Celou tu podělanou vteřinu a půl jsem měl pocit, jakoby všichni zmlkli, jakoby snad ani nedýchali.
A pak, jak se rozsvítilo červené světlo za brankou, celý stadion v Kolíně nad Rýnem řval a jásal jako smyslů zbavený, stejně jako náš tým na střídačce. Vyhráli jsme.
ČTEŠ
Výhra
RomanceDívka se mu snaží vyhýbat. Každému očnímu kontaktu, každé myšlence na něj. Nemůže si to dovolit prostě to nejde. Ale mladý muž se odmítá vzdát. Ne teď, když má pocit, že aspoň na těch pár hodin má konečně pro co žít. (Tenhle příběh je čistě z mé hla...
