Výhra

X. 27.9.2013 DRUHÁ ČÁST

V životě jsem se opil jen dvakrát. Nikdy jsem chlastem nijak neholdoval, dodnes si živě pamatuju, co to lidem dělá. Ale abstinent taky nejsem, jedno dvě piva si s přáteli dám, ale neopíjím se.

Ovšem momentálně nechápu, proč ještě opilej nejsem. Protože po tom, co se do prdele stalo na té terase, by to chtělo minimálně pravou ruskou vodku. Prostě něco na nervy.

V kapse cítím tíhu krabičky cigaret. Stačilo by jednu vytáhnout, zapálit a... Jenže ten zbytek zdravýho rozumu, co mi zbyl, na mě přímo řve, že když se zliju a zkouřím jak dobytek, ničemu nepomůžu.

Tenhle stav mi vydržel dobrou hodinu. Pak přišel jeden kluk z týmu a řekl: pojď nahoru, s pár holkama zahrajeme pravda nebo úkol.

Tohle bez nejaké té promile nepůjde.

Obstaral jsem si dva velký panáky whiskey a vyrážím nahoru.

Šinu se do prvních dveří. Projedu skupinku lidí pohledem a zaraženě hledím na posledního člena. Míša. Vesmír si zase myslí, jak že není vtipnej.

Je opilá, s rozmazaným make-upem, ale přes to podivným způsobem krásná.

A jak tak sedí na tom hnusným světlým koberci, ty zpropadený mini šaty se jí vyhrnuli tak trochu výš, než by měli.

Namáhavě polykám a ještě namáhavěji odtrhávám oči od jejích křivek.

Sedám si vedle Henrika, našeho brankáře. Zároveň se tak ocitám naproti ní. Pořád si mě nevšimla, baví se s nějakou zrzkou.

"Tak pojďme hrát!" Zakřičel někdo z kluků. A teprve teď se ty dva smaragdy střetávají s mýma očima. Z obličeje se jí vytrácí všechna barva a dokonce vypadá i střízlivě.

Sotva si uvědomuju, že hra začala. Slova se ujala již zmíněná zrzka a obrátila se ke mě. "Sundej si triko."

Hihňá se jako třináctiletá puberťačka, vůbec si nevšímá Míšina vraždícího pohledu.

Tak tam sedím polonahej asi čtyři kola, Míša velice nenápadně hltá každý kousek mého těla a mě to moc nebaví.

Někdo se s někým líbá, oznamuje v kolika přišel o nevinnost a další blbosti.

Teď Henrik zadává úkol Míše. Ďábelsky se šklebí a já se fakt bojím, s čím na ni vyrukuje.

"Sedni si mu obkročmo na klín a seď tak, dokud ti někdo nezadá jiný úkol." Pohodil hlavou ke mě. Tak to kurva ani náhodou. I když...asi si tak trochu přeju, aby to udělala. Kdo by nechtěl, že jo? Ty seš takový prase, Hrebi.

Povzdechla si, ale zvedá se. Sleduju každý její pohyb, když se za nadšeného tleskání její společnice, uvelebila v mém klíně. Rukama se zapírám o podlahu za sebou, Míša má ty svoje na mých ramenech. Jakoby se mi pohledem omlouvala. Taky je tam něco, co mi nejde rozluštit.

"Ty vole, Hrebi. Přestaň ji takhle očumovat a věnuj se hře." Směje se ten zmetek Henrik.

Poslal jsem ho do patřičných míst a pochopitelně ho neposlechl.

Na mou obranu je nutno poznamenat, že Míša mě celou dobu taky okukovala. Buď to byl můj obličej, nebo hrudník a docela mě to znervózňovalo.

Pak přišel další, dost možná ještě geniálnější úkol.

"Polib ji." Oznamuje vytlemenej kluk, který je tak na 110% teplej.

Míša vykulila oči, přísahal bych, že má strach. Kdo by neměl strach, když by vás váš přítel mlátil?

"Chceš to udělat?"

Neodpovídá.

Prostě se ke mě sklonila a spojila naše rty. Kurva, panebože, jo. Tohle rozhodně bude moje droga. Moje osobní droga. Ten polibek je taková malá exploze citů a tužeb. Je to až podivně dokonalý; její plný rty na těch mých. Jsem si zasraně jistej, že s tímhle nechci už nikdy přestat.
                          •||•||•
Hrálo se asi další hodinu.

Míša na mě nakonec zůstala sedět. Občas se zavrtěla a můj problém v kalhotách začínal nabírat na objemu. A ona to cítila.

Postupně se naše řady ztenčovaly a v aktuální fázi jsme včetně mě a Míši čtyři.

Začíná na mě padat únava, stejně tak jako Míša.

Sundávám ji ze se, abych si mohl obléct triko. Hned po tom ji ale zase beru do své náruče a beze slova odcházím. Míša se ke mě přivinula, jako bych byl nějakej plyšák. Jak může být někdo tak kurevsky roztomilej a sexy? Do prdele. Neměl bych, fakt bych neměl, jenže ona je jako moje peklo. Svádí mě k hříšným myšlenkám, protože když mě napadá, co všechno bych s ní mohl dělat, tak... Bože, za tohle chcípnu v Satanovu ohni. Srát na to.

Vešel jsem do místnosti, která se zdála být prázdná.

Zavírám dveře, Míša už asi definitivně odpadla. Pokládám ji do postele a jdu zamknout dveře. Nepotřebujeme tady žádný zhulený opilce.

"Jirko?" Zněla vyděšeně, což děsilo mě.

Rychle se k ní vracím, jedním kolenem klekám na postel, hned vedle jejího drobného tělíčka.

Zastrčím jí pramen vlasů za ucho, ale než stačím ruku stáhnout zpět, chytí mě její malé dlaně.

"Nechoď pryč." Jakoby se bála.

Myslel bych si, že spí, ale oči má otevřené a tím svým rentgenový pohledem mě snímá. Pořád mě drží, ale její ruce se posunují vzhůru po mé paži. Myslel jsem, že něco potřebuje, tak jsem se nadzvedl a sklonil se nad ni a...ona mě za límec ztrhla ke svým rtům. Co to...? Dlaněmi se podepírám, abych ji nezalehl. Co se to sakra děje?

Líbám ji s takovou vervou, s jakou líbá ona mě. Je v tom strašně moc. Všechno co jsme neřekli, co jsme neudělali. Je to ten nejlepší a nejintenzivnější polibek, jaký jsem kdy zažil.

Přestaň, přestaň! Nadávám sám sobě, ale nemůžu. Prostě to nejde.

Máš přece kurva svědomí! Jo, jo. Svědomí. Jenže do háje s tím.

Až když se Míšiny zvídavé ruce začali z mého krku přesouvat přes hrudník dolů, můj mozek se objevil na svém místě, tedy v hlavě a ne mezi nohama.

Odtáhl jsem se od ní. "Míšo. Tohle by jsme neměli."

Štíhlími prsty mi vklouzla pod tričko, přejíždí po břišních svalech a já se samovolně zachvěju. Což na její tváří vyvolává jemný úsměv anděla, jež pod povrchem skrývá ďábla.

"Prosím, Hrebi. Prosím. Já jsem vždycky byla ta hodná, nikdy jsem nikoho nepodvedla. Ale teď chci udělat aspoň jeden hřích. Abych měla aspoň pocit, že jsem žila." Zdá se mi to nebo jí tečou slzy?

"Míšo...vždyť ti ublíží." Parchant jeden. Kdo sakra dokáže ublížit ženě? Jakej slaboch?

Vrtí hlavou, snad si to nechce přiznat.

"Přece o tom nebude vědět, ne?" Vzlykla a mě to dovádí na hranici sebeovládání. Sráč zkurvenej.

Vidí, že jsem pořád na vážkách.

"Prosím. I kdyby to mělo být to poslední, co kdy udělám, chci zase vědět, jaký to je s člověkem, který se mi nehnusí, kterého se nebojím. Kterého mám ráda."

Tak moc se snažím ovládat. Tak zasraně moc. Je opilá. Říká mi slabý hlásek.

Jenže po tom, co to řekla, jsem už stejně rozhodnutej.

A tak se znovu skláním k jejím měkkým, plným rtům. Líbám ji a ona mě. Brzy po té splyneme v jedno tělo.