Výhra

XVIII. 5.3.2014

Z POHLEDU MÍŠI

Posledních pár dnů přemýšlím pořád nad jednou věcí. Teda pokud nejsem s Hrebim. Přemýšlím, jak to uděláme, až se vrátí Tomáš. A ten vrátí už za týden.

Dolů do kuchyně jdu jako v mlze. Jsem u svých sourozenců, brácha potřebuje pohlídat nemocnou Lauru.

Jirka to nesl "těžce", protože poslední tři týdny jsme skoro každou noc trávili spolu. Vlastně, pokud neměl trénink nebo zápas, byly jsme spolu pořád. Buď u něj nebo u mě.

Začínám si trošku připadat jako velryba. Prvního března jsem začala šestý měsíc těhotenství.

Takže když teď sedím na židli jako vyvržený vorvaň, přeju si, abych to měla už za sebou.

"Koukám, že bříško už překáží." Směje se Angela, která schází schody s malým chlapečkem v náručí.

Normálně by Lauru pohlídala, ale jede s Jamiem na měsíční kontrolu.

Uchechtla jsem se. "Ani mi nemluv. Jestli bude za tři měsíce ještě větší a jakože větší bude, tak mi boty bude muset zavazovat Jirka." Ano, ví že je to dítě Jirkovo. Všichni dospělí v tomhle domě to ví. Stejně Tomáše moc v lásce nemají. A to ani neví, že mě bil.

"Jo jo. Užívej si. Protože po třech porodech ti můžu zaručit, že až se ta malá narodí, budou rozvázaný boty tvůj nejmenší problém."
                          •||•||•
Celé dopoledne jsem strávila s malou Laurou v pokojíčku, pak přišla domů Angela a chvíli po ní i Ondra. Přišel za námi do pokojíčku, zrovna když Laura usnula.

"Nazdárek." Promluvil šeptem a česky.

"Ahoj."

Sedl si na bytelný psací stůl vedle mě, já sedím ná točící židli.

"Jak nám je?"

"Lauře asi líp a se mnou je to pořád stejný."

Ondra pokýval zamyšleně hlavou. "Už jsi vymyslela, jak to uděláte?"

Těžce jsem si povzdechla. "Nevím. A čím blíž to je, tím větší mám strach."

"Stejně nechápu, proč se s ním nemůžeš normálně rozejít." Protože mě mlátil! "Asi by nevzal úplně s klidem, že jsem ho podvedla." Obrací oči v sloup.

Při chvilce ticha se oba díváme, jak jeho holčička poklidně oddechuje, jak nemá ani ponětí o špatnostech tohohle světa.

"Vlastně mě napadlo... Jestli by jste nám ze začátku nemohli krýt záda. Než to nějak vyřešíme."

"My všichni vám budeme krýt záda třeba navždy, ale mám jednu podmínku." Mírně jsem stáhla obočí k sobě. "Chci ho poznat."

"Říkal jsi, že jste hráli za jeden tým, tak k čemu ti to bude?"

Ondra protočil oči v sloup. "Neviděli jsme se dvacet let. Zajímá mě, jestli je pořád stejnej dobrák. Co když je ještě horší než Tomáš?"

Na to jsem protočila oči já. "Není." Ten zmetek se jenom zasmál.

"Ty umíš dost špatně rozeznávat, jaký kdo je, když jsi zamilovaná."

"Já nejsem zamilovaná. Mám ho hodně ráda a sice s ním čekám dítě, ale ještě nevím jestli ho miluju."

Provokativně zakmital obočím a já jsem si založila ruce na prsou.