Z POHELDU JIRKY
Víte, můj tým proti tomu Honzovu už pár krát hrál, ale tenhle den to mělo být jiné. A to zejména proto, že mě trenér dál do prvního útoku, takže se na ledě většinu času budu potkávat s Honzou.
Neskutečně jsem se těšil a zároveň jsem byl nervózní. Prostě moje před zápasová nálada.
CSKA Moskva nebyl nejsilnější tým, ale patřili jsme k těm lepším.
Zatímco Metallurg Magnitogorsk rozhodně k elitě patřil.
Samozřejmě jsem našemu týmu věřil a věděl jsem, že máme velké šance na vítězství. Ale oni měli Honzu.
Byli jsme domluvení, že se sejdeme ještě před zápasem, takže jsem na něj čekal. A taky jsem se dočkal.
"Zdar chlape."
Přátelsky jsme se objali.
"Tak jak to dneska vidíš?" Tradičně jsme řešili hokej.
Nad touhle otázkou jsem se zašklebil. "Rozdrtíme vás."
Mary se zasmál. "Rozdrtíte sami sebe tak maximálně o naší obranu. Kluci jsou fakt dobří."
Zakoulel jsem očima. "A my máme dobrej útok."
Honza se zase rozesmál a strčil mě do ramene. "Ty egoisto jeden."
"Tak jsem to nemyslel." Okamžitě jsem se obhajoval, ale smíchu jsem se neubránil. Už zase mě převezl.
"No jo." Zavrtěl hlavou můj nejlepší kamarád a konečně se přestal chechtat. "Uvidíme na ledě. Teď mi radši řekni, jestli už sis konečně našel holku." Pff. Takhle se odvádí řeč.
"Jasně že ne. Nakonec se budu muset oženit sám se sebou."
Uchechtl se. "Uvědomuješ si, že když budeš jenom hrát hokej, žádnou holku nesbalíš, že jo Hrebi? Jasně, ty tvoje rychlovky na jednu noc mají nějaký výhody, ale dělat tohle do konce života? Už tě úplně vidím." Prohlásil sarkasticky a zakoulel očima.
"Buď té lásky a přestaň mi kecat do žití. Za chvíli jdeme do šaten tak řešme něco milejšího." S tím souhlasil.
•||•||•
Byl to skvělí pocit, stát konečně na bruslích. Zvlášť když se na druhé straně stadionu rozbruslovali hráči Metallurg Magnitogorsk.
V návalu očekávání nad nadcházejícím zápasem mi brnělo celé tělo.
Jakmile se šlo na buli, neubránil jsem se úšklebku směrovaného na Honzu.
Ten se ještě stihl zašklebit na mě a pak už, bože díky, začal zápas.
Všechna střídání jsme hráli na maximum a i když jsme v závěru prohráli 4:5, byl jsem šťastnej jako blecha. Tehdy byl život ještě skvělí. Tehdy jsem ještě věřil, že můžu vyhrávat.
Tak po století nová kapitola. Teď už se pokusím vydávat zase nějak pravidelně.
Láskuju vás
Vaše Včelka 😊❤
ČTEŠ
Výhra
Lãng mạnDívka se mu snaží vyhýbat. Každému očnímu kontaktu, každé myšlence na něj. Nemůže si to dovolit prostě to nejde. Ale mladý muž se odmítá vzdát. Ne teď, když má pocit, že aspoň na těch pár hodin má konečně pro co žít. (Tenhle příběh je čistě z mé hla...
