IX. 20.8.2000

168 7 2
                                    

Seděl jsem na lavičce v parku a užíval si slunného dne.

Honza tu měl být už před deseti minutama. Ach jo.

Celý týden bylo tak hnusně dusno, párkrát pršelo. To se vážně tak nudím, že tu řeším počasí? No sakra. Jestli nepřijde do pěti minut, kašlu na něj. Sliboval jsem si v duchu.

Stejně bych tam seděl, dokud by nezavolal nebo nepřišel. Za všechno, co pro mě udělal, jsem se na něj nemohl vybodnout.

"Hrebi." Ozvalo se za mnou.

Za mnou stál Honza ruku v ruce s kudrnatou brunetkou. Působila trošku nervózně, stejně jako Mary. Jinak byla docela hezká. No hochu, mé požehnání máš.

Vstal jsem. "Nazdar Mary."

Pustil její ruku, aby jsme si mohli plácnout na přivítanou. Pak ji ale zase rychle chytil.

"Tohle je Lucka, moje holka. A tohle je Jirka Hreba, ale klidně mu říkej Hrebi."

Dívka se usmála a já na ni kývnul na pozdrav. "Rád tě poznávám. Honza mi o tobě hodně říkal."

Koutky úst se jí roztáhly ještě o něco dál od sebe. "Nápodobně."

Podíval jsem se na svého nejlepšího kamaráda a pak zpátky na Lucku a s ďábelským smíchem jsem na ně zakmital obočím. "Moje požehnání máte."

Honza zakoulel očima a jeho holka se zasmála. Jop, my dva si budem rozumět.

"Až si někoho najdeš ty, tak ti to připomenu."

Celé to odpoledne bylo vlastně moc fajn. Tu holku jsem si oblíbil a když se o šest let později konala svatba, vůbec mě to nepřekvapilo. Svou větu s požehnáním jsem dodržel, za to na tu Honzovu jsem téměř zapomněl. Jen téměř. Uvědomoval jsem si, že je to další že slibů, které nemohl splnit. Další z věcí, které nestihl.

vím, že tahle kapitola není nic moc, ale slibuju, že v další se nám to rozjede.
Láskuju vás 😊❤
Vaše Včelka

VýhraKde žijí příběhy. Začni objevovat