Vzduchem prosvištělo ostré hvízdnutí trenérovi píšťalky.
Kluci na buli se vrhli po puku, který Honza bez větších problémů získal.
Trošku jsem si vybruslil, když jsem dostal puk.
Kličkou jsem objel obránce, ale když se na mě řítil druhý a taky mnohem větší, musel jsem puk přihrát levému křídlu.
"To je aspoň hra, na kterou se dá dívat!" Zajásal trenér.
Ušklíbl jsem se nad jeho nadšením, moji pozornost však víc neupoutal.
Naši protivníci/spoluhráči totiž ve středním pásmu udělali chybu, čehož Mary ihned využil.
Jel jsem po jeho boku, z druhé strany jelo naše levé křídlo a dostali jsme se do přečíslení.
Mary mi nahrál, já jsem předstíral střelu, nakonec jsem dal přihrávku zpět Honzovi a ten vystřelil.
"GÓL!" Zařval náš "tým".
Plácnul jsem si s Honzou, stejně tak jako zbytek kluků.
Trenér tleskal a zubil se jako malej. "Skvěle, kluci. Skvěle."
Všichni jsme se slezli u střídačky.
"Jestli takhle budete hrát i zápas, dostaneme se do boje o vítězství."
Podíval se na hodinky. "Hele, máme asi pět minut, tak si pojďme rozebrat, jak tu hru povedeme."
•||•||•
V šatně byla podivná atmosféra.
Někteří kluci byly za Honzův gól nadšení, někteří (to především nástupci Dana a jeho party) byly nabručení.
"Fakt super hra, kluci. S váma v prvním útoku máme výhru v kapse." Poplácal mě po rameni Filip, jeden z obránců.
"Aby nám samou chválou náhodou nezpychli." Zasyčel bojovně Jakub, něco jako Danův nástupce.
Zamračil jsem se na něj, ale když jsem z úst svého nejlepšího kamaráda zaslechl smích, překvapeně jsem obočí zase zvedl.
"Jedinej, kdo tu má nos trochu nahoru, seš ty Jakube." Řekl velmi výhružně.
Byl to už druhý rok, co Dan skončil s hokejem a teď je tu místo něj tenhle Jakub. Je úplně stejnej jako Dan. Možná ještě horší.
"Drž hubu, Marku."
Honza se na mě pousmál, ale v jeho očích, které byly vždy tak upřímné, jsem viděl, jak ho to trápí. Nesnášel konflikty a navíc si stál za tím, že týmu se nemůže dařit, když jsou spoluhráči na nože rozhádaní. Díky bohu byla naše sestava udělaná dobře, většina (teď už) Jakubovy party byla pospolu a zbytek týmu pospolu.
Mrzelo mě, že jsem to Honzovi způsobil. Tohle všechno kvůli mě.
ČTEŠ
Výhra
RomanceDívka se mu snaží vyhýbat. Každému očnímu kontaktu, každé myšlence na něj. Nemůže si to dovolit prostě to nejde. Ale mladý muž se odmítá vzdát. Ne teď, když má pocit, že aspoň na těch pár hodin má konečně pro co žít. (Tenhle příběh je čistě z mé hla...
