Z POHLEDU TŘETÍ OSOBY
Mladá dvojice poklidně spí v malé posteli, tisknou se k sobě, jakoby se báli, že když se pustí, ten druhý zmizí. Z určité části je toto přirovnání pravdivé, avšak osud si pro ně připravil vskutku pozoruhodné představení...
Z POHLEDU JIRKY
Probouzí mě slunce. Proudí oknem dovnitř a dává naději na krásný den.
Jak se tak probírám, probírá se i má paměť. To byla noc. Aspoň ten přiblblý úsměv na mých rtech, se kterým jsem nejspíš i spal, dává smysl.
Obracím se na druhý bok, chci vidět svého anděla. Ale ona je pryč. Cože sakra?! Po drobné a neuvěřitelně krásné brunetce není ani památky. Leží tam jen pečlivě poskládaný papír, na kterém stojí: Pro Jirku♡. To srdíčko tam fakt je, nicméně mě to neuklidňuje, spíš naopak.
Možná ji někde zastihnu. Když na sebe v rychlosti hážu oblečení, vlastně ani nevím, co od toho očekávám.
Zatraceně rychle probíhám tím obrovským domem ven.
Je tam. Asi fakt začnu věřit svým intuicím.
Právě k ní přijíždí taxi.
"Míšo!"
Na malý moment ztuhla v pohybu, čehož využívám a ještě zrychluju.
Hned se ale vzpamatovala a nasedá do auta a já dobíhám k už rozjíždějícímu se vozu.
Dlaněmi vrážím do okénka na dveřích spolujezdce a naskytne se mi pohled na její uslzený obličej. Mrzí ji to.
Auto se odpíchlo od krajnice a mizí v dálce. Spolu s ním i můj ďábelský anděl.
•||•||•
Dveře mého bytu se s mocným prásknutím zavřeli a já ze sebe zuřivě stahuju bundu. Ani se neobtěžuju ji pověsit. Stejně tak své boty odhazuju naprosto mimo dosah botníku. Dusám přes celý být do své ložnice. Chci si vzít věci na box.
Po prvotním šoku z nenadálého zvratu děje přišlo nepříjemné zklamání.
Ovšem měl jsem za sebou asi půl cesty k bytu, když nastoupil vztek. Vždyť mě zneužila.
Takže teď ze skříně vytahuju sportovní tašku. Ještě že si ji vždycky po boxu nachystám, přesně pro takovéhle případy, kdy vzteky nedokážu pořádně ani myslet.
V malé předsíni si nazouvám tenisky, ale když se skláním pro bundu, vypadne z ní složený papír. Pro Jirku♡, udeřilo mě ihned do očí a já se prostě zastavil. Snad se zastavil i čas.
Je to jenom zasraný dopis.
Zírám na ten kus papíru, jakoby to snad byl výherní šek na sto milionů dolarů.
Nezvedej to. Ne! Pff, kašlu na ten blbej hlásek.
Před očima tak mám téměř celou A4 úhledného písma, nicméně je vidět, že to psala ve spěchu.
Možná by se mi žilo líp, kdybych ten otravnej hlásek ve svý hlavě poslechl. Možná.
Ahoj Hrebi,
promiň za tu přezdívku, ale tykáme si, no ne? Ale abych se dostala k věci; chci ti poděkovat a omluvit se. Protože jestli si tohle čteš, pravděpodobně jsem opravdu stihla utéct...
Takže DĚKUJU TI. Za co? Za to, že jsi pro mě byl. Můj život je děsná fraška. Falešné úsměvy, hra na skvělou ženu a neustále předstírání. Žádné city.
Při našem prvním setkání jsi mě donutil mít vztek. Podruhé to byl smutek, radost a zároveň takový vnitřní klid.
V tom letadle jsem byla šťastná a snad i trochu dětská.
A včera a dnes jsem žila. Opravdu žila život, jaký by měl byt: plný vášně a vzrušení, dobrodružství a vzdoru.
Sice nevím, jak se nám povedlo se tolikrát setkat na takových místech, ani nevím jestli tě ještě někdy uvidím...ale jestli jo, asi ti tohle řeknu do očí. Upřímné díky.
A teď se omlouvám.
Ne za tu noc. Myslím, že se stát měla, protože kdyby ne, nestalo by se to. Byla jsem opilá, ale chápeš co chci říct, ne?
Omlouvám se za to, že jsem utekla. V žádným případě jsem tím nechtěla říct, že to bylo špatně. Jenom mám strach. Ty víš z koho a proč.
Takže promiň, že jsem tak zbaběle zdrhla od člověka, kterého mám tak ráda. Vím (nebo snad doufám?), že to chápeš.
Ráda jsem tě poznala Jirko. I když by bylo jednodušší, kdyby jsme se už nesetkali, ráda bych tě ještě někdy potkala.
Tvoje Míša
Podlomila se mi kolena.
Bolestivě si uvědomuju, že mi tenhle zkurvenej život vzal dalšího člověka, na kterým mi záleží.
Jak jsem na ni mohl být naštvanej? Dělá se mi ze sebe samého blbě. Z mýho života. Od příšernýho dětství přes nesnesitelnou pubertu až po zničující dospělost.
"DO PRDELE UŽ KURVA S TÍMHLE ŽIVOTEM!" Řvu, jak nejvíc můžu. Jo budu mít problémy se sousedy, ale co už.
Nicméně ti pitomý démoni, ta hloupá minulost, se kolem mě stahují jako svěrací kazajka.
Pod náporem všeho svinstva, který mě vnitřně sžírá, se definitivně sesouvám na podlahu a velmi dlouho rozdýchávám další ze svých záchvatů.
Tak jako se to stalo už nespočetněkrát.
A tak jako se to ještě nespočetněkrát stane.
ČTEŠ
Výhra
RomanceDívka se mu snaží vyhýbat. Každému očnímu kontaktu, každé myšlence na něj. Nemůže si to dovolit prostě to nejde. Ale mladý muž se odmítá vzdát. Ne teď, když má pocit, že aspoň na těch pár hodin má konečně pro co žít. (Tenhle příběh je čistě z mé hla...
