miraculous - Ona je moje, Felixi

22.

Marinette :

"Mari dorazíš sama, nebo mám pro tebe skočit?" zeptal se mě Felix, když mě ze školy doprovázel domů.

"Hele klidně tam dorazím, pokud že mi teda otevřou" a usmála jsem se.

"Já vím, že tenhle vztah nebereš vážně a připadám ti, jako největší monstrum, ale chci ti za to všechno poděkovat a omluvit se, za své špatné chování" já jsem na něho jen zírala a nevěděla co říct.

"Víš všechno co děláš pro mě hodně znamená, i když je to fake" zničehonic jsem začínala mít tendenci mu dát doopravdy pusu. Tak jsem mu ji dala alespoň na tvář, taky kvůli tomu, aby se ztišil.

"Hele já se jdu převléknout a pak se uvidíme" rychle jsem vběhla do baráku, přímo do svého pokoje.

"Tikki, co se to právě stalo?" hodila jsem sebou na pohovku a koukala do zdi.

"Moje drahá Mari, to víš jenom ty" já na ji jen hodila takový si děláš srandu pohled a pak se vrátila, ke koukání na strop.

"No to právě nevím, už ani já" po chvíli čučení do stropu jsem se koukla na hodiny a zjistila, že odbila pátá hodina, a já ještě neměla vybrané nic na sebe.

"Tikki, proč jsi mi neřekla, kolik je hodin" poté jsem zjistila, že spí, tak jsem se ztišila.

"Vím o jediné osobě, co mi může poradit, ale zase když jsem ho včera poprosila o to, aby za mnou už nechodil" říkala jsem si na hlas, poté jsem otevřela skříň.

"Musím mu napsat" řekla jsem a napsala mu zprávu.

Ahoj, promiň, že ti píšu, po tom co jsem ti řekla, že bude lepší když se nebudeme vídat, ale potřebuji přátelskou pomoc, moc tě prosím alespoň napiš, jestli přijdeš, děkuji

Nevěděla jsem, co bude dál, ale začala jsem vyhazovat většinu mého oblečení, všude možně po místnosti.

Adrien :

Když jsem Dorazil domů, tak mě zastavil otec.

"Adriene"

"Ano, otče"

"Na dnešní večeři čekáme významného hosta, tak se podle toho obleč"

"Jistě" poté jsem rychle odešel. Dělal jsem si věci do školy. Když už byly čtyři tak jsem se převlékl do černých kalhot a košile.

"Kámo, je to jen večeře, jestli si k tomu vezmeš i sako, tak se zblázním"

"Neboj jo a radši se nabij, před večeří si totiž dáme malou obhlídku" hned jako jsem to dořekl, tak jsem se přeměnil.

Hodinu jsem tak bloudil po Paříži a když už jsem se chystal domů, tak mi přišla zpráva od Mari.

Ahoj, promiň, že ti píšu, po tom co jsem ti řekla, že bude lepší když se nebudeme vídat, ale potřebuji přátelskou pomoc, moc tě prosím alespoň napiš, jestli přijdeš, děkuji

Nevěděl jsem, jak reagovat a když jsem o tom tak přemýšlel, tak jsem nevědomky šel přímo k Mari. Když jsem si to uvědomil, tak už bylo pozdě.

"Tak, když už jsem tady" a zaťukal jsem na její poklop. Ze zdola se ozvalo dále a já vešel.