Emo boy

9

Nakonec jsem šli spát oba, já jsem si zalezl do ložnice a Ethan zůstal na gauči, že potom udělá jídlo, aby mě během toho nevzbudil. Nic jsem nenamítal, zaprvé on by si stál za svým a zadruhé ten záchvat mě až moc zmohl na to, abych vůbec něco namítnout mohl. Dlouhou dobu jsem nemohl usnout, jen jsem zíral do stropu a měl úplně vypnuto, to mi pomáhá.

Probudilo mě až hřmění, které se ozvalo z venku. Unaveně jsem si protřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Venku bylo zataženo, pršelo a podle mých očekávání byla i bouřka. Bezproblémově jsem se zvedl z postele a šel do obýváku, kde seděl u televize Ethan. ,,Ahoj, jak se ti spalo?" zeptal se s úsměvem, když si mě všiml. ,,Ethane, obejmeš mě, prosím?" zeptal jsem se rozespale. ,,Ale samozřejmě." usmál se a objal mě. Jeho objetím se nic nevyrovná, opravdu nic. Nebo možná jen jeho lívance, ale jinak nic, co bych znal. ,,Děkuju." odtáhl jsem se s úsměvem a vytáhl si rukávy od mikiny, ve které spím, až k prstům. ,,Udělal jsem rizoto, pojď se najíst." pobídl mě.

Nevím co bych bez Ethana dělal. Už od té doby, co mám záchvaty, tedy od druháku je pro mě Ethan podporou čtyřiadvacet hodin denně, je schopný za mnou přijít v půl druhé ráno, když je to potřeba. Za tohle si ho neskutečně cením a i přes to, že vím, že mu to nikdy nebudu moct oplatit, tak se mu snažím pomáhat alespoň v téhle těžké době. 

,,Nad čím  přemýšlíš, co?'' zeptal se Ethan, když jsem se už asi pět minut nimral v jídle. ,,Já ani nevím.'' uchechtl jsem se. ,,Vážně?'' zeptal se nevěřícně. ,,Ano Ethane vážně.'' usmál jsem se. ,,Co chceš v tomhle počasí dělat?'' zeptal se klidně. ,,Film?'' podíval jsem se na něj. ,,Horory?'' ,,Ne dneska ne, asi spíš pohádky.'' řekl jsem nevinným hlasem. ,,Ledové království?'' ,,Přesně tak.'' usmál jsem se. ,,Tak se najez a já to jdu zatím najít.'' vrátil mi úsměv a odešel do obýváku. Potichu jsem si povzdechl a dojedl jídlo, abych mohl jít koukat na Ledové království, přesně ten film miluju.