Emo boy

21

Zbytek včerejška nebyl vlastně moc zajímavý, jen jsme leželi a užívali si toho, že nemusíme nic dělat. Za to ranní vstáváni bylo strašné.  Vstávat v pět, abychom se dokázali dát během hodiny dohromady a dorazit do práce je náročné vždycky o tom žádná. Teď je někdo kolem osmé, ani nevnímám čas, protože jsem se skoro vůbec nezatavili od doby co jsme přišli. Jsou dny, kdy nemáme nic moc na práci a dny kdy je to úplně naopak. Přijedeme, převlékneme se a máme výjezd, předáme pacienta a máme znovu výjezd a takhle třeba celých dvanáct hodiny. Zrovna teď je jedna z těch chvilek kdy si můžeme v klidu sednout a vypít si naše teď už studené kafe ještě z rána. ,,Kluci? Jste tady?'' nakoukla do místnosti naše šéfová Danielle. ,,Musím s vámi mluvit.'' řekla  a zavřela za sebou. ,,Co se děje?'' zeptal jsem se. ,,Potřebuju aby jste vzali od zítra noční.'' oznámila nám. ,,Oba?'' zeptal se Ethan. ,,Ano, oba.'' přikývla. ,,Nemůžeme mít oba noční. Máme doma puberťáka a nemůžeme ho nechat v noci samotného.'' řekl naštvaně Ethan. ,,Já to chápu, ale nemám nikoho jiného koho bych tam mohla teď dát.'' opáčila se. ,,Dan nemyslím si, že-'' ,,Vezmeme to.'' zastavil mě Ethan. ,,Díky, máte to u mně.'' usmála se a odešla. ,,Bože.'' zašeptal jsem a přel si hlavu o Ethanovo rameno.  ,,Zvládneme to.'' usmál jsem se se. ,,Snad máš pravdu, jen se bojím aby něco Ben neprovedl.'' řekl starostlivě. ,,Možná, že je hodnej a klidnej, ale víš jak nemá rád, když musí být přes noc sám doma.'' ,,V klidu, dobře?'' podíval se na mně. ,,Kluci máte výjezd.'' ozvalo se z vysílačky. Oba jsme se bleskově zvedli a oblékli si naše bundy. ,,Povídej Alane, posloucháme tě.'' odvětil jsem mu. ,,Na starém nádraží je na střeše dívka a chce se pokusit o sebevraždu.'' oznámil nám. Oba jsme se na sebe s Ethanem podívali a běželi do auta.