Ráno jsme se probudil jako by nic, neupozorňoval jsme Ethana na to, že vím, že mě přes noc hladil. V tichu jsme se nasnídali a šli společně do města. Já jsem šel dokoupit nějakou drogerii a Ethan šel do nemocnice za mámou. Po nákupu jsem šel za ním, protože mi napsal jestli bych pro něj nezašel.
Počkal jsem před nemocnicí, dokud můj kamarád nepřijde. ,,Co se stalo?" zeptal jsem se, když vyšel plačící Ethan z nemocnice. ,,Není to dobrý." vzlykl. ,, Pojď ke mně." řekl jsem potichu a objal ho. ,,Nelepší se to, spíš je to každou minutou čím dál tím horší." vzlykl znovu.
Došli jsme ke mně do bytu a já poslal Ethana, ať si lehne, protože teď mu asi nic jiného nepomůže. Trápí mě vidět ho v takovéhle situaci. Pár let už ho znám a pár měsíců už k němu cítím něco víc než jen přátelství. Proto se neošívám, když mě přes noc hladí nebo objímá. Dodává mi tím pocit bezpečí. Ten pocit, který mi chyběl celý dětství. Celý moje dětství, které bylo plné hádek, násilí a pláče.
Sesunul jsem se po zdi na zem a položil si hlavu na kolena. Není možný, abych měl záchvat, takhle často se to nestává.
Dost jsem se potil, hrozně mi bušelo srdce a bolelo mě na hrudníku, celý jsem se klepal a nemohl jsem se ani zvednout. Můj dech byl až moc nepravidelný na to abych něco řekl, jediné co jsem dokázal bylo vzlykat, nic jiného.
,,Jacku jsi v pořádku?" ozval se z obýváku po několika minutách Ethanův hlas. Nemohl jsem mu odpovědět, nemohl jsem mluvit. Po chvíli se objevil Ethan v kuchyni, kde si ke mě pohotově klekl objal mě, čímž se mě snažil uklidnit. Podařilo se mu to. ,,Je to v pořádku, jsi v bezpečí." šeptal stále dokola.
ČTEŠ
Emo boy
Teen FictionKdyž jsme se před nějakou dobou s mým kamarádem Ethanem poznali, tak jsem věděl, že je to super kluk. Měli jsme oba stejný vkus a i přes to, že jsme byli jiní než ostatní jsme si z toho nic nedělali. Cover by: vanilka2
