Emo boy

22

Vystoupili jsme rychle z auta a podívali se na střechu, tam stála dívka okolo sedmnácti a přešlapovala na hraně střechy. ,,Jak dlouho tam je?'' zeptal se Ethan. ,,Asi půl hodiny.'' odvětil nám jeden z hasičů. ,,Jdu tam.'' řekl jsem odhodlaně a vběhl do budovy. ,,Nechte ho, on ví co dělá.'' zaslechl jsem Ethana. ,,Dávej si na sebe pozor, je to tam nebezpečné.'' ozval se z vysílačky hlas mého přítele. Vyběhl jsem až na střechu kde jsem trochu zpomalil abych dívku nevyděsil. ,,Běžte pryč.''  vzlykla. ,,Ne, nepůjdu pryč dokud ti nepomůžu.''  řekl jsem klidným hlasem. ,,Mě už nepomůže nikdo.'' S povzdechem jsem k ní došel, chytl jí za ruku a odtáhl jí z okraje střechy. ,,Posaď se popovídáme si trochu.'' řekl jsem a odložil batoh. ,,Buďte dole potichu a všechno vypněte.'' řekl jsem do vysílačky. ,,Řekni mi jak se jmenuješ?'' zeptal jsem se s úsměvem. ,,Arabella.'',,Dobře Arabello, řekni mi, co se děje, že si chceš vzít život?'' zeptal jsem se a sedl si naproti ní. ,,Jsem na holky, to se děje.'' vzlykla. ,,Povím ti teď jeden příběh, co se mi stal pár let zátky, dobře?'' ,,Dobře.'' hlesla potichu. ,,Už to bude několik let co jsem poznal jednoho úžasného kluka se kterým jsme nejdříve byli kamarádi, pak nejlepší kamarádi a časem jsem k němu začal i něco cítit. Ty city byly oboustranné, což jsem poznal, když mě v noci líbal  a hladil ve vlasech. V devatenáct se jeho mamce a jeho bratrovi stala autonehoda kterou jeho mamka nepřežila. V ten den, kdy zemřela si chtěl kamarád vzít skokem z téhle budovy. Naše jsem ho a odvedl sem na tohle místo kde teď sedíme a v ten den jsme se dali  dohromady  a jsem spolu do teď. Ten kluk teď stojí dole s ostatními a čeká co se stane.'' odvyprávěl jsem jí náš příběh. ,,Dole je i Zoe, ona se mi líbí.'' řekla potichu. ,,Pojď jí to říct.'' usmál jsem se a zvedl se. Vzal jsem i batoh a šel s ní dolů.  Zatavili jsme před vchodem, kde se Arabella podívala na černovlasou dávku, která stála nedaleko od nás. ,,Běž za ní.'' zašeptal jsem a rozešel se k Ethanovi. ,,Jak se ti ti povedlo?'' zeptal se Ethan, když jsem k němu došel. ,,Asi mám talent na vyprávění příběhů.'' usmál jsem se. ,, Řekni mi na co ty talent nemáš." zakroutil hlavou s úsměvem. ,,Kluci slyšíte mě?" ozvalo se z vysílačky. ,,Co se děje?" zeptal jsem se.