Emo boy

23

Po tom co jsme přivezli paní s infarktem do nemocnice jsme konečně měli chvíli na oběd, ale byla to vážně jen chvíle. ,,Slyšíte mě?'' ozvalo se z vysílačky. ,,To asi oběd nebude.'' vydechl Ethan. ,,Co se děje?'' zeptal se. ,,Máte výjezd, srážka autobusu a vlaku,'' v tu chvíli jsme se zvedli a běželi k záchrance, protože to nesvědčí nic dobrého. ,,Být vámi tak si pospíším, je tam hodně zraněných dětí.'' ,,Volali jste okolní nemocnice?'' zeptal jsem se. ,,Jo, všichni už jsou na cestě.'' ,,Dobře.'' vydechl jsem. ,,Tohle není dobrý.''  vydechl Ethan. 

,,Tak jsme tady.'' vydechl můj přítel, když jsme dojeli před onu nehodu. Vzal jsem si svůj batoh s náčiním a doslova se rozeběhl ze sanitky. ,,Zajmi se těma nejmenšíma, Jacku!'' zakřičel na mně Simon. Doběhl jsem ke skupince malých dětí, které seděli na okraji silnice a dřepl si k nim. ,,Ahoj maličcí, copak se děje? Bolí vás něco?'' zeptal jsem se. ,,Nemůžeme s vámi mluvit.'' řekla jedna malá holčička. ,,Ale můžete, to je pan doktor, pomůže vám.'' objevila se za mnou mladší slečna. ,,Bolí tě něco?'' zeptal jsem se jednoho chlapečka, který seděl na začátku. ,,Čelo.'' odpověděl mi jednoduše. ,,Tak se na to podíváme.'' řekl jsem klidně a vyndal si věci na ošetření jeho rány na čele. ,,Vy jste v pořádku? Je tam ještě někdo?'' zeptal jsem se té slečny. ,,Já ano, ale ještě tam jsou dvě holčičky.'' řekla trochu vyděšeně. ,,Hlavně nemějte strach, všichni jste v nejlepších rukách.'' usmál jsem se

Čtyři hodiny. Čtyři hodiny jezdíme z místa nehody do nemocnice a zpátky, máme mít už dvě hodiny po směně, ale tohle je prostě práce, kterou to nezajímá. ,,Tahle už je naše poslední, díky za pomoc.'' řekl jeden záchranář z jiné nemocnice a nastoupil do sanity. ,,Tak a mi taky pojdeme.'' podíval se na mě Ethan. Odvedli jsme do sanitky ještě pár dětí, které jsme neodvezli a rozjeli se do nemocnice. 

,,Vy jste superhrdinové.'' řekl jeden chlapeček, když jsme dojeli před nemocnici. ,,To máš asi pravdu.'' usmál se Ethan a vzal ho na ruku. ,,Tak teď jen najít jejich rodiče.'' řekl potichu Ethan. ,,Vidíte tady někde maminku nebo tatínka?'' zeptal jsem se jich. ,,Tam je maminka.'' řekl chlapeček, kterého držel Ethan. ,,Tak půjdeme za ní.'' usmál se. ,,A ty?'' zeptal jsme se holčičky, kterou jsem držel. ,,Tam.'' ukázala směrem k recepci. Rozešel jsme se tím směrem. ,,Tady jsi zlatíčko moje.'' usmála se mladá žena a vzala si ode mně dívenku. ,,Děkuji vám moc.'' usmála se na mě. ,,Nemáte vůbec zač.'' odpověděl jsem jí ze slušnosti a rozešel se na lékařák. ,,Ten pán je jako superman." zaslechl jsem tu holčičku když jsem odcházel.

,,Pojď ke mně, ošetřím ti ten obličej.'' pobídl mě Ethan a vyndal si desinfekci. Sedl jsem si na jeho klín čelem  k němu a opřel si hlavu o jeho rameno. ,,Jsem unavenej.'' vydechl jsem. ,,To jsme asi všichni.'' řekl Simon. ,,Byl to masakr, přiznejme si to.'' vydechl Ethan. ,,Tak dělej, vydesinfikuj mi to nebo jdu domů s krvavým obličejem.'' řekl jsem potichu. On se jen pousmál a konečně začal něco dělat.