Emo boy

11

Už jsou dvě odpoledne, což je hodně dlouho, co my Ethan nezvedá telefon a nereaguje na zprávy. Já jen nervózně sedím u sebe v bytě a pozoruju svůj telefon. Konečně se mi rozzářil display, což znamenalo nové oznámení.

Ethan: Promiň, miluju tě
Mě: Co se děje?
Ethan: Promiň

Nechápavě jsme vytočil jeho číslo a čekal než ti vezme. ,,Promiň." ozval se z telefonu jeho roztřesený hlas. ,,Kde jsi, Ethane? Přijdu pro tebe." ,,Na starým nádraží." vzlykl. ,,Přijdu pro tebe, ano? Zůstaň tam." snažil jsme se ho uklidnit. ,,Dobře." vzlykl znovu a vymáčkl hovor. Posbíral jsme si všechny svoje věci a rozběhl se ke starému nádraží.
Podíval jsme se na střechu hlavní budovy na které opravdu stál Ethan. ,,Sakra, Ethane neblbni." vydechl jsme a vběhl do polorozpadlé budovy. ,,Ethane." povzdechl jsme si a stoupl si za něj. ,,Já už nemůžu." vzlykl potichu. ,,Neblbni." chytl jsem ho za ruku. ,,Nemůžeš mě tady nechat." řekl jsem a odtáhl ho z okraje střechy. ,,Miluju tě, Jacku." vzlykl. ,,Taky tě miluju." usmál jsem se a políbil ho. Jeho rty byli jako polštářky s příchutí mentolu a to díky jeho žvýkačkám, které u sebe věčně nosí a má je pořád v puse. ,,Sedneme si, co ty na to?" usmál jsme se a pomalu se posadil do tureckého sedu. Ethan si sedl naproti mně a chytl mě za ruku načež si se mnou propletl prsty. ,,Copak se stalo?" zeptal jsme se klidným hlasem, aby se i on trochu uklidnil. ,,Mamka začala znovu krvácet a podlehla tomu." vzlykl. ,,To je mi líto." řekl jsme potichu a setřel mu z tváře slzy. ,,A Ben?" ,,Ben je v pořádku." vzlykl znovu. ,,Tak vidíš, co by Ben řekl kdyby přišel ve stejný den o mamku i o velkého bráchu?" podíval jsme se na něj. ,,Já nevím." ,,Jsem tady pro tebe, Ethane, stejně jako ty jsi tu byl pro mě. Pomůžu ti, když to bude potřeba. Teď musíš být hlavně silný, aby byl silný o on." ,,Asi máš pravdu." ,,Půjdeme ke mně domů, ano?" usmál jsme se na něj a pomohl mu vstát. ,, Děkuju, Jacku."