Emo boy

13

Je pondělí po prodlouženém víkendu, takže jsme měli ráno co dělat, abychom vstali, ale povedlo se, takže teď sedíme ve škole na matice, která je samozřejmě zajímavá jako pokaždé, že? Popravdě mě matika naposledy bavila tak v šestý třídě, takže už hodně let zpátky. ,,Ethane jste v pořádku?'' zeptal se matikář, když přišel k lavici, kde spolu s Ethanem sedíme. ,,Asi ano.'' povzdechl si Ethan. ,,Dobrá, kdyby se něco dělo, tak mi řekněte.'' odvětil mu učitel a odešel dál vykládat látku, kterou jsem vůbec nevnímal do chvíle kdy zazvonilo. ,,Co máme teď?'' zeptal se unaveně Ethan. ,,Ekonomiku.'' odpověděl jsem mu jednoduše.

,,Jacku na vteřinku se mnou do kabinetu.'' zastavil mě matikář. ,,Zatím běž, přijdu za tebou.'' usmál jsem se na Ethana. ,,Prosím.'' pobídl mě učitel a otevřel dveře do jeho kabinetu. ,,Co pro vás můžu udělat?'' zeptal jsem se, když zavřel dveře. ,,Nepřipadá mi, že je Ethan zrovna v pořádku, vážně se nic nestalo?'' zeptal se a odložil si věci. ,,Ethan má teď trochu těžší, ale on to zvládne.'' ,,Jak to zvládáte vy, Jacku?'' zeptal se. Pomalu se ke mně začal trochu nebezpečně přibližovat, takže jsem začal automaticky couvat až do chvíle, kdy jsem nenarazil do zdi. ,,Co to děláte? Nechte mě!'' řekl jsem a snažil se mu vyvlíknout. ,,No tak Jacku, neříkej, že se ti to nelíbí.'' řekl slizce a sjel mi rukou na zadek. ,,Ne nelíbí, pusťte mě.'' zopakoval jsem znovu. ,,Však vidím jak na mě koukáš během hodin, tak se tomu poddej.'' řekl a chytl pásek od mých kalhot, aby mi je mohl rozepnout. ,,Nechte mě, prosím.'' řekl jsem a dál se mu snažil vyvléknout. ,,Nenechám tě a teď sebou přestaň mlýt.'' zavrče a chytl mě pod krkem. ,,Ne, prosím.'' řekl jsem potichu. 

Abych pravdu řekl nebyl jsem daleko od toho, abych dostal záchvat, čemuž napovídaly i slzy, které tekly po mých tvářích. Nemohl jsem vůbec dýchat natož cokoliv říct mohl jsem jen doufat, aby tohle všechno skončilo.