meet me // cz U20

4

"Tak co, nějaký objev?" zeptala jsem se kamarádky, když přede mě postavila kávu a sedla si na sedačku vedle mě.

"Hele celkem jo, píšu si s jedním klukem z Toronta, co hraje hokej a pak ještě s nějakým Matějem," začala.

"Ukaž mi je," pobídla jsem ji a ona zapínala aplikaci a najela na jejich profily.

"Vždyť to je Bluma!" zasmála jsem se, když mi ukazovala toho Čecha.

"Jako ten Bluma?" zasekla se a důkladně si přihlížela fotky, které tam měl.

"No," usmála jsem se a upila jsem si ze své kávy.

Em mi něco říkala o těch dvou, ale upřímně jsem ji moc nevnímala.

Upíjela jsem si z kávy a jen přikyvovala.

Všechny informace šly mimo mě.

"Baru, vnímáš mě vůbec?" zeptala se.

"Jo, jasně že jo," odpověděla jsem.

"Vážně?" zasmála se.

"Fakt jo, teda, částečně," řekla jsem.

"Tak co se stalo?" zeptala se Ema a koukla na mě.

"To se musí hned něco stát, když tě chvilku neposlouchám?" zeptala jsem se.

"No většinou to tak je," řekla.

"Hele, klid, vše je v normálu," usmála jsem se.

"Jsi si jistá?" zasmála se.

"Fakt," odpověděla jsem.

"No a teď mi řekni co ty a ta appka," začala, "už jsi tam objevila někoho normálního?" zeptala se.

"Hele, zatím žádná hitparáda, já, nejsem ten typ, co by napsal jako první," řekla jsem.

"Tak alespoň nějaký zajímavý propojení?" zasmála se.

"Zatím vážně nic, Em, jinak bych ti vše řekla," usmála jsem se.

"Tak jo, no, počkám si," naznala a upila si ze svého hrnku.

"Dobře," špitla jsem.