meet me // cz U20

9

Ema odešla pozdě, až v jedenáct.

No a já už pak neměla náladu na nic.

Přišlo mi nový upozornění z instagramu.

Jakub Lauko vás začal/a sledovat.

Chvíli jsem koukala, jestli je to opravdu ten Jakub a pak jsem jen nepochopitelně koukala na to oznámení.

Fakt by mě takovej hokejista začal sledovat jen tak?

Michal: Nojo, zase jsi vyhrála, asi správná konstalace nebo tak.

Bára: Nojo, měl by ses zlepšit, Míšo.

Michal: No neboj, ty se budeš učit na maturu a já potrénuju.

Bára: To zní dobře.

Michal: No, občas mám fajn plány.

Bára: Například?

Michal: Uvidíš, Baru.

Bára: Už se bojím.

Michal: Není čeho.

Bára: No nic, valím spát. Dobrou.

Michal: Dobrou, Barborko.

Bára: Tak už mi nikdy neříkej, ve tvém vlastním zájmu.

Michal: Ale mně se to líbí.

Bára: To je mi úplně fuk.

Michal: Mně ne, dobrou.

Bára: Dobrou.

Stejně jsem nemohla usnout.

Místo, abych přemýšlela nad filozofií, tak jsem měla hlavu plnou Michala.

Pořád mi vlastně ani nedocházelo, že by to mohl být on.

Brala jsem ho jako normálního kluka.

Ještě jsem naposledy zkontrolovala telefon a šla jsem spát.

Ráno jsem nemohla dospat a jen jsem čekala, než si zase napíšeme.

Trochu to vypadá, jako nějaká nemoc, co?

Michal: Tak co? Zdálo se ti aspoň o mně?

Bára: Myslíš, že jsi mi vlezl do hlavy tak moc, aby se mi o tobě zdálo?

Michal:No trochu v to doufám.

Bára: Třeba někdy příště.

Michal: No to snad jo.

Bára: Něco nového?

Michal: Jo, večer jsem hrál s kámošem a drtil jsem ho jak nic.

Bára: Stejně zase ve hře se mnou pokazíš vše, co budeš moct.

Michal: No dovol?! Večer chci odvetu.

Bára: Jak chceš, máš ji mít.