meet me // cz U20

31

Další den ráno jsem po snídani netrpělivě čekala na Huga.

"Ahoj," usmála jsem se, když se v deset přiřítil.

"Ahoj, moc rád tě vidím," řekl a vtáhl mě do pevného objetí.

"Já tebe taky," naznala jsem a postavila jsem před něj na stůl snídani a džus.

"Něco nového?" zeptal se.

"Vlastně jo, no, včera tady byl Kuba," odpověděla jsem.

"Co chtěl?" vykulil oči.

"To je jedno, není to důležité, dá se říct, že jsme si to všechno vyříkali," zamumlala jsem.

"Tak to je fajn, ne?" pousmál se.

"Jo, asi jo," řekla jsem.

"Co máme teda v plánu?" zeptal se.

"Koukej, tady jsem to všechno sepsala," odpověděla jsem a dotáhla jsem z pokoje plný papír bodů, které musíme za dva dny stihnout.

"Ty kráso, to abych tu zůstal tak týden," zasmál se.

"Tak klidně by jsi mohl, mně by to nevadilo," řekla jsem.

"Hele, domluvíme se ještě," naznal a dál si četl seznam, "co dávají v tom letním kině?" zarazil se po chvilce.

"No právě, nějakej horor," začala jsem.

"Vždyť ty horory nesnášíš," špitl s úsměvem.

"No, ale ty je máš rád, ne?" zeptala jsem se.

"No to jo, ale," začal.

"Příště tě vytáhnu na nějakou romantickou kravinu, která se bude líbit mně, to se neboj," řekla jsem.

"Tak fajn, to se mi líbí, ty naše plány do budoucna," zasmál se.

"Jo, to mně taky, Hugo," odpověděla jsem.

Byla jsem ráda, že jsem konečně našla kamaráda, se kterým můžu dělat cokoliv.

Po hodině a půl už jsme běhali po kurtu.

"Bluma měl pravdu," zaskuhral po dalším míčku v outu Hugo.

"Co Bluma říkal?" zeptala jsem se.

"Že jsi z tohoto úderu hrozně nebezpečná," odpověděl.

"Vy jste se o mně bavili s Matějem, jo?" nechápala jsem.

"Jo, trošku, říkal mi jak ti byli fandit," řekl.

"Jo, to bylo moc fajn," usmála jsem se.

"Příště mi musíš říct, kdy hraješ, ať můžu dorazit," zasmál se.

"No, v pátek," řekla jsem.

"Jo? Tak že bych se zdržel o pár dní déle?" zeptal se.

"Jak říkám, vůbec by mi to nevadilo," usmála jsem se a táhla jsem ho z kurtu pryč.

"Hoď si sprchu, pak jdeme na oběd," zavelela jsem a on poslušně odešel do koupelny.