meet me // cz U20

8

Zahráli jsme si a já alespoň na chvíli přestala myslet na to, jak hroznej byl ten dnešní didakťák.

"S kým hraješ?" vybafla na mě Em.

"Fuj, ty jsi mě vyděsila," zamumlala jsem.

"Tak?" zeptala se.

"S Michalem," začala jsem.

"Jakým?" vykulila oči.

"Teplým, z juniorské repre," odpověděla jsem.

"A to jsi mi chtěla říct kdy, že si spolu píšete a hrajete hry?!" zeptala se.

"No, vlastně, až by byl ten správný čas," řekla jsem.

"Hele, dohrajte tu hru, já nám jdu postavit na čaj," začala a zvedla se, "no nebo mám radši dojít pro víno?" koukla na mě.

"Vínko? No to taky může být," usmála jsem se a dohráli jsme poslední zápas, kde jsem ho celkem rozdrtila. Potom jsme se rozloučili, že si napíšeme později.

"A teď mi všechno řekni," odpověděla Em.

"Ono není moc co, pořád mám podezření, že to není on," začala jsem.

"Proč by to nebyl on?" zasmála se.

"Já nevím, mám jen blbej pocit, to je vše," řekla jsem.

"Ten máš skoro furt," naznala.

"Já vím, právě proto," odpověděla jsem.

"A kdy se ten tvůj blbej pocit naplňuje?" zeptala se.

"To zatím moc nevím, tolik úspěšných cítění jsem ještě neměla," zasmála jsem se.

"Tak vidíš, dej tomu jen čas," řekla.

"Jo, já vím," usmála jsem se.

"A co? Je hodný?" zeptala se.

"Jako jo, rozumíme si, píšeme si o všem," odpověděla jsem.

"To je fajn," usmála se.

"Co ty a Máťa?" naznala jsem.

"No, jako, dobrý, píšeme si skoro pořád, včera jsme si dokonce volali, je vtipnej," zamumlala a upila si vína.

"To mám radost," řekla jsem.

"No, ale nepředbíhejme," pousmála se.

"Přála bych ti, abys po těch blbcích našla konečně někoho normálního, Emo," špitla jsem a pevně jsem ji objala.

"Jo, já tobě taky," zamumlala s úsměvem.