meet me // cz U20

54

"Tak co se děje?" zeptala se Em, když mě držela na nádraží v pevném objetí.

"Volal mi v noci Kuba," začala jsem.

"A sakra," přerušila mě.

"Em, klídek," odpověděla jsem.

"Jde o to fyzio?" zeptala se.

"Jak to víš?" nechápala jsem.

"Volali si včera s Matějem," řekla.

"Aha?" zakroutila jsem hlavou.

"Víš, Kuba, eh, on tě má asi opravdu rád," zamumlala.

"Já vím, Em," špitla jsem.

"A ty?" zeptala se.

"Já jeho asi ne, prostě, já nevím, nedokážu mu věřit, po tom všem," odpověděla jsem.

"No počkej, ale co ta nabídka práce?" přeskočila na jiné téma.

"Já si myslím, že to není dobrý nápad, ale pořád nad tím uvažuju," začala jsem.

"To bys měla Kubu pořád poblíž," zamumlala Em.

"Já vím, to mě právě děsí," řekla jsem.

"Ale zas je to skvělá příležitost," usmála se.

"Ale tady v Česku mám pořád školu, kterou jsem teď začala dělat a musím to nějak doklepnout, mám tady tenis a do zahraničí jsem nešla ani se svým klukem," odpověděla jsem.

"Jak to vlastně s Hugem zvládáte?" zeptala se.

"No tak píšeme si, voláme si a dá se to, no," pokrčila jsem rameny.

"Kdy má přiletět?" vyzvídala.

"Příští pátek," usmála jsem se.

"Už se těšíš, co?" zeptala se.

"Jo, hrozně moc," odpověděla jsem.

Už jsme se konečně blížily k nim do bytu, který byl kousek od zimáku.

"Matěj je ještě na tréninku, dáš si vodu, čaj, kafe, víno?" zasmála se.

"Asi tě poprosím o tu kávu," řekla jsem, "hele, volá mi Hugo, dej mi chvilku," pousmála jsem se, jakmile jsem viděla jeho jméno na telefonu.

"Ahoj, zlatí, jak je?" ozval se jeho hlas.

"Ahoj, jo, dobré, jsem teď u Em s Matějem, takže vše v pořádku, co u tebe nového?" řekla jsem.

Povídali jsme si asi třičtvrtě hodiny, dokud se nerozloučil s tím, že spěchá na bus, protože jedou hrát zase někam příšerně daleko.

"Tak co, jak se má?" zeptala se Em.

"Jo, asi všechno fajn," usmála jsem se.

"Celá záříš," odpověděla.

"Já vím, já ho mám totiž asi vážně moc ráda," špitla jsem.