meet me // cz U20

41

o měsíc později:

"Lásko?" zamumlal Hugo, jakmile odhodil telefon na stůl.

"No?" zeptala jsem se.

"V sobotu pořádá Čaja párty, protože se pak vrací do Švajcu, tak jakoby rozlučkovou, oba nás pozval," pousmál se.

"Stihneme to vše v sobotu?" zasmála jsem se.

"Určitě, k mým rodičům jedeme na oběd a pak stihneme i tu rozlučku," odpověděl a pevně mě objal.

"Tak to se modli, abych teda zítra vypadla v semifinále toho turnaje," řekla jsem.

"Finále je v sobotu?" zeptal se.

"Jo, v jedenáct, ale neboj, tak dobrá nejsem, tam se nedostanu," odpověděla jsem.

"A kdyby ano, tak ten oběd posuneme na neděli, máma by se určitě nezlobila," řekl.

"To aby sis na všechny ty plány pořídil deníček," naznala jsem.

"Vždyť neboj, vše mám v telefonu," usmál se.

"Tak jo," špitla jsem a pevně jsem ho objala.

"Hele, dala sis pauzu od těch tréninků příští týden?" zeptal se po chvíli.

"Jo, řekla jsem trenérovi, že nemůžu, ale ráda bych věděla sama proč," odpověděla jsem.

"To ti řeknu až po turnaji," řekl.

"Hugo," zamumlala jsem.

"Ty psí oči ti nepomůžou, Baru," usmál se.

"Fajn, počkám si," naznala jsem.

"To bych ti radil," řekl.

No nakonec jsme se šli projít po Praze a nadlábli jsme se v restauraci na večeři.

Společně jsme strávili hrozně pěkné chvilky a já byla neskutečně šťastná.

A zamilovaná.

"Baru?" zamumlal Hugo, když jsme se váleli na terase a pozorovali jsme, jak nad Prahou zapadá slunce.

"No?" zeptala jsem se.

"Jak to uděláme, až budu muset letět zpět do Kanady?" špitl.

"Já nevím," řekla jsem a podívala jsem se na něj.

"Byla bys schopná tady všechno nechat a odletět se mnou?" zeptal se.

"A dovolil by to vůbec klub?" zajímala jsem se.

"Jo, určitě, nenechám tě tady totiž samotnou," pousmál se a pevně mě objal.

"Nebyla bych tu sama," řekla jsem.

"Ale i tak, radši bych tě měl u sebe," špitl a políbil mě.

"Však já vím," usmála jsem se.