meet me // cz U20

38

"Snídaně!" křikl ode dveří Matěj a běžel zase k dalším dveřím.

"Musíme jít, Baru, jinak to nedopadne dobře," zasmál se Hugo.

"Nojo pořád," řekla jsem.

"Já to myslím vážně, všechno dobrý nám sní," odpověděl a za ruku mě táhl ke dveřím.

"Počkej moment, jen se převlíknu," naznala jsem.

"Tak jo, počkám," pousmál se a sám si oblékl tepláky a volné triko.

Když jsme došli na zahradu té chaty, už tam bylo spoustu lidí.

Chyběl jenom Čaja a Kuba.

"Jste poslední," zasmál se Míňa.

"Divíš se? Já mít takovou kočku v pokoji, tak taky nikam nespěchám," řekl Jenda.

"No vidíš, alespoň někdo mě chápe," odpověděl Hugo a pak už bylo téměř ticho.

Najedli jsme se a potom jsme společně strávili den u bazénu a střízlivěli jsme.

Nakonec jsme s Em objednaly pizzu pro kterou jsme dojely do civilizace.

"Kam jeli Kuba a Čaja?" zeptala jsem se po chvíli cesty.

"Kuba ho překecal, aby ho hodil Čaja domů, ale ten se ještě vrátí," řekla Em.

"Aha, to jsem nevěděla," zamumlala jsem.

"Mám ti dát tohle," odpověděla a podala mi nějaký papír.

"Co je to?" zeptala jsem se.

"Já nevím, Baru," řekla.

"Já na něj už nechci myslet," zamumlala jsem.

"Já tě chápu, ale přečíst by sis to asi měla, nenechával by ti dopis, kdyby jsi mu byla ukradená," špitla.

"Já vím, ale já mám ráda Huga," namítla jsem.

"To jen říkáš, nebo to tak doopravdy je?" zeptala se.

"Em, ticho," odpověděla jsem.

"Já jen nechci, aby byl Hugo nějaká náhrada za Laukyna," začala.

"Není náhrada, já ho mám vážně moc ráda a hrozně moc si ho vážím," špitla jsem.

"Ale s Kubou to ještě nemáš úplně uzavřený, co?" zeptala se Em.

"To ne, no, ale to je jedno, časem to přejde," usmála jsem se.

"Jak myslíš, Baru," zamumlala.

"Já to vím nebo v to alespoň moc moc doufám," řekla jsem.

"Hlavně abys byla šťastná," pousmála se.