meet me // cz U20

10

Po dvou týdnech už jsem za sebou měla i ty ústní zkoušky.

No, nějak jsem se z toho vykecala.

A mám to.

No a zítra se máme potkat s Michalem.

Poprvé.

Tváří v tvář.

Hrozně moc jsem se bála.

Že to nebude on.

Mezitím Ema už s Matějem asi začala randit.

To byla jiná rychlost.

Michal: Doufám, že mě zítra nezabiješ.

Bára: No, pokud nebudu mít důvod, tak nejspíš budeš živ a zdráv.

Michal: Každopádně těším se, až si popovídáme.

Bára: To já taky.

Bára: Ale taky se trochu bojím.

Michal:Mě?

Bára: Jo, pořád se bojím, že si vlastně píšu s nějakým oplzlým čtyřicátníkem.

Michal: Nee, to fakt ne, Baru.

Michal: Přísahám.

Bára: Budu ti muset věřit, no.

Michal: Těším se.

Bára: Jo, já taky.

Po chvíli došla ke mě Em.

Zrovna byla na chvíli doma, tak jsem nám otevřela vínko a snažila jsem se uklidnit.

"Neboj, Baru," zasmála se.

"Jo, však pokud to nebude on, alespoň vím, že je klidu," začala jsem, "za ten měsíc psaní působil normálně," řekla jsem.

"Co si bereš na sebe?" zeptala se.

"Ještě nevím, asi rifle a nějakou mikču," pousmála jsem se.

"Počkej, trochu to vyladíme," odpověděla a vytáhla ze skříně černé roztrhané džíny, šedé tílko s černou krajkou a černou džísku.

"Jako fakt?" zeptala jsem se.

"Jo," mrkla na mě.

"No jak myslíš," pokrčila jsem rameny.

"Bude ti to mega slušet, Baru," řekla a pevně mě objala.

Michal: Co si mám obléct, abys mě poznala?

Bára: Neměla bych tě poznat?

Michal: Já ti nevím.

Bára: Hmm, tak nějakou repre bundu.

Michal: Tu bych někde mít mohl.

Bára: Tak dobrou, zítra.

Ani jsem nečekala na odpověď a šla jsem spát.

Ráno jsem nestíhala vůbec nic, ještě, že jsme měli sraz až po obědě.

V poledne jsem do sebe naházela rychle oběd, oblékla jsem se, nalíčila a mířila jsem MHDčkem k vlaku.

Bylo půl druhé a já čekala na nádraží v Ústí.

Lidí tam moc nebylo a já se pořád nervózně rozhlížela.

"Em?" zamumlala jsem do telefonu.

"Copak?" zeptala se.

"Kecal, nedojel, už tu měl deset minut být," řekla jsem a sklopila jsem zrak k zemi.

"Hele, vydrž, znáš Český dráhy," zasmála se.

"Tohle není sranda," odpověděla jsem.

"Baru?" ozval se vedle mě hlas a já zvedla zrak.

Chvilku jsem nepobírala celou situaci a nervózně jsem koukala na kluka přede mnou.

"Ty ale nejsi Michal," zamumlala jsem.