meet me // cz U20

40

Po tréninku a obědu jsem byla na cestě do Chomutova.

Před druhou mě na nádraží vyzvedl Kuba a procházkovým tempem jsme došli do jedné kavárny.

"Neřekli jsme si toho minule už dost?" zeptala jsem se po tom, co jsme si objednali.

"Jo, to asi ano," odpověděl.

"Takže proč jsi se chtěl potkat?" zamumlala jsem.

"Já jsem tě chtěl jen vidět, popovídat si, jako tenkrát když jsme se viděli poprvé, myslím, že toho o tobě pořád moc nevím na to, že jsi teď moje dobrá kamarádka," pousmál se.

"A co bys chtěl vědět?" zeptala jsem se.

"Úplně všechno," řekl.

"To by bylo na dlouho," usmála jsem se.

"To nevadí, času máme dost, ne?" zeptal se.

"Tolik ne, musím brzo domů, ráno mám v sedm trénink a pak jedu do Prahy," odpověděla jsem.

"Za Hugem?" zamumlal.

"Jo, zajdeme si spolu na oběd a projdeme památky," usmála jsem se.

"To chápu," odpověděl.

Stejně jsme si povídali hrozně dlouho.

A vážně to chvilkama bylo jako tenkrát poprvé.

A vlastně to bylo úplně jiné.

No nakonec jsem se domů vrátila až v osm.

"Hledala jsem tě, kde jsi byla?" zeptala se Em, když jsme se srazily před bytovkou.

"Promiň, asi se mi vypnul telefon, byl úplně mrtvý," odpověděla jsem.

"V pohodě," začala.

"Jo a byla jsem v Chomutově," řekla jsem.

"Za Kubou?" zeptala se.

"Jo, zašli jsme na kávu, popovídali jsme si. Bylo to skoro jako tenkrát na tom našem prvním setkání. Jen se toho od tý doby hrozně moc změnilo," pousmála jsem se.

"A dobrý?" zajímala se.

"Jo, nic nezkoušel, všechno jsme si vyříkali, jsme kamarádi," odpověděla jsem.

"Tak to jsem moc ráda," usmála se.

"Jo, já taky, nechtěla bych o něj asi úplně přijít, je to fajn kluk," začala jsem.

"Hele, brzdi, jo?" přerušila mě.

"V klidu, je to jen kamarád," usmála jsem se.

"No jen aby, Baru," odpověděla.

"Jo, určitě, mám ráda Huga, nikoho jinýho," špitla jsem.

No nakonec jsme si s Em daly sklenku růžového a pak se mi hned lépe spalo.