meet me // cz U20

57

No nakonec to mezi náma skončilo.

Docela rychle.

Alespoň jsme zůstali kamarádi, protože jsme věděli, že to bez sebe nevydržíme.

Já jsem se nakonec přestěhovala do jiného bytu na okraji Prahy a užívala jsem si samotu a klid.

Dodělala jsem úspěšně první dva semestry na vysoké a čekalo mě několik týdnů prázdnin.

"Baru? Jsi doma?" ozvala se do telefonu Em.

"Jo, proč?" zeptala jsem se.

"Ehm, no, obleč se, čekáme za deset minut dole," odpověděla.

"Nebudu vám dělat křoví, Em," řekla jsem.

"Nebudeš, jdeme ve čtyřech," naznala.

"Em, nebudeš mi zas nikoho dohazovat, že ne?" zeptala jsem se.

"Neee, ale je domluvenej bowling, tak pohni," zamumlala a zavěsila.

Že se ta holka ještě vůbec snaží mi někoho dohodit.

Rychle jsem si spravila make up a převlékla jsem se do pohodlného krátkého overalu.

Do deseti minut jsem byla před bytovkou.

"Neříkala jsi, že jdeme ve čtyřech?" zeptala jsem se, když u bytovky stála sama.

"Jo, no, ti dva museli ještě něco zařídit," pousmála se.

"Em, je ti jasný, že nikoho nechci?" zamumlala jsem.

"Hele, od rozchodu z Hugem už je to skoro půl roku, měla by ses kouknout po někom jiným," začala.

"Em, notak," zaskučela jsem.

"Ale slibuju, že tento se ti bude líbit, jsem si tím jistá," usmála se.

"Já fakt nikoho nehledám, jsem spokojená, mám hodně kamarádů a je mi fajn," odpověděla jsem.

"To mě nezajímá, Baru," začala, "jo a zítra si žádný plány nedělej, jdeme na koupák, ve čtyřech," naznala.

"Jako stejná čtyřka jako dnes?" zeptala jsem se.

"Jo, říkám ti, že slibuju, že ten dnešní kluk bude v pohodě," usmála se.

"Nějak moc si věříš, Em," zakroutila jsem hlavou.

"Já vím, to je dobře, ne?" zeptala se.

"No to nevím, jen doufám, že to nebude žádný rybář, jako minule," odpověděla jsem.

"To už vážně ne, slibuju," zasmála se, "tak tady to je, Matěj mi píše, že čekají vevnitř," řekla a táhla mě před sebou do podniku.

Asi se bála, že bych jí utekla, no, já bych toho byla asi vážně schopná.