meet me // cz U20

39

Večer už jsme byli doma.

Teda, Hugo mě odvezl domů a pak spěchal na týden do Prahy na přípravu.

Chápala jsem to.

Já taky měla spoustu tréninků.

Sport je největší žrout volného času.

Alespoň jsem si udělala večer pro sebe, maska, nalakovat si nehty a dát si pořádnou koupel.

Kolem desáté jsem si vzpomněla na papír od Kuby.

Chvíli jsem se přemáhala, ale moje zvědavost mi nakonec nedala.

Proto jsem začala číst první řádky.

Jen jsem ti chtěl naposledy dát vědět, že ti nechci kazit štěstí. Proto jsem odjel a ani jsem se nerozloučil, pro jistotu. A asi taky protože jsem se na to nemohl koukat a dělat, jakoby mezi náma nic nebylo. Nemůžeme se přece jen ale sejít, popovídat si? Jenom jako kamarádi, samozřejmě. Pokud bys souhlasila napiš mi, rád tě uvidím.
Kuba.

Chvíli jsem si ty řádky četla pořád dokola.

Nakonec jsem se mu rozhodla zavolat.

"Baru?" ozval se do telefonu, zněl rozespale.

"Promiň, já, neuvědomila jsem si, že je tak pozdě," začala jsem.

"To nevadí, rád tě slyším," odpověděl.

"No, tak kdy se sejdeme?" zeptala jsem se.

"Už jsem ani nečekal, že se ozveš," řekl.

"Já, promiň, úplně jsem na ten papír zapomněla," zamumlala jsem.

"Tak mám za tebou zítra dojet nebo dojedeš za mnou?" zeptal se.

"Tak já dojedu, ve dvě na nádraží?" navrhla jsem.

"Jo, fajn, vyzvednu tě," naznal.

"Dobře, tak zatím, dobrou noc," pousmála jsem se a zavěsila jsem hovor.

Asi bylo vážně na čase posunout se dál.

A já jsem to měla v plánu.

"Baru?" ťukala na mě za dveřmi Em.

"Co je? Stalo se něco?" zeptala jsem se, když jsem ji otevřela.

"Já, mám jenom takovej blbej pocit," začala.

"Ohledně čeho?" zamumlala jsem.

"To já právě nevím, vždycky se to ale děje těsně před tím, než se s tebou něco stane," řekla.

"Prosím? Jak to teď myslíš?" nechápala jsem.

"Vždycky když jsi měla problém s klukama, tak jsem ten pocit prostě měla. Jen se o tebe bojím," odpověděla a objala mě.

"Není důvod," začala jsem.

"Už jsem ti to říkala jednou," přerušila mě, "dávej si na Kubu pozor," pousmála se.

"Budu, ale už bych měla jít spát, ráno mám trénink," řekla jsem.

"Jo, tak dobrou," naznala a šla k sobě do bytu.