meet me // cz U20

5

Jakmile jsem dorazila domů, celý večer jsme si psali s Michalem.

Vůbec se nám nechtělo jít spát.

Pořád jsme si měli o čem psát a nacházeli jsme nová a zajímavá témata.

Michal: Ještě nejsi unavená?

Bára: Ne, ani ne, stejně bych neusla, když je tak hrozný úplněk.

Michal: Jo, tak to znám moc dobře.

Bára: No, někdy je to pěkná otrava.

Michal: Hele, psala jsi, že taky občas hraješ fifu nebo nhlko, nechceš si zahrát?

Bára: Dneska už asi ne, Michale.

Bára: Ale zítra by to šlo, musím se na tebe připravit.

Michal: Škoda, že nemám tak obyčejný, super holky ve svým okolí.

Bára: Třeba máš, jen o tom nevíš.

Michal: Půjdu, dobrou noc.

Bára: Dobrou.

A takhle to dnes skončilo.

Chvíli jsem seděla na posteli a koukala jsem na měsíc.

Trochu jsem ho proklínala, že nemůžu spát.

Nakonec jsem si šla udělat meduňkový čaj, abych se trochu uklidnila, a možná taky, abych měla lepší pocit.

No usnula jsem kolem půl páté.

Na tři a půl hodinky.

Žádná hitparáda, ale alespoň něco se počítá.

Když jsem zkontrolovala telefon, bylo tam už několik zpráv od Michala.

Teda pokud to byl vůbec on.

Michal: Nebudím tě?

Michal: Jen jsem ti musel napsat, že se mi zdál skvělej sen.

Michal: Naučil jsem tě perfektně bruslit.

Bára: Hele, brzdi hvězdo, bruslit umím i bez tebe.

Michal: Tak to mi budeš muset někdy předvést.

Bára: No, uvidíme.

Michal: Já to myslím vážně. Chtěl bych tě někdy potkat.

Bára: Až budu mít trochu klidu po maturitě, Miško.

Michal: Už jsem povýšil na Mišku? :D

Bára: No, vypadá to tak.