meet me // cz U20

53

o několik týdnů později:

"Haló?" zamumlala jsem do telefonu, který mě ve tři ráno vzbudil.

"Ahoj, Baru, máš chvíli čas?" ozval se Kubův hlas.

Trochu mě to vyděsilo, jelikož jsme si od toho rozhovoru u něj doma nevolali, nepsali, nic.

"No? Co potřebuješ?" zeptala jsem se.

"Jen jsem si chtěl popovídat a něco ti navrhnout," začal.

"Poslouchám," řekla jsem.

"Víš, vzpomněl jsem si na tebe, že jsi teď začala studovat fyzio ve sportu," odpověděl.

"No a dál?" zeptala jsem se.

"Náš klub hledá maséra nebo masérku, to je jedno, prostě někoho skrz fyzio, napadlo mě, jestli bys to nechtěla zkusit," vysvětloval.

"Kubo, hele, jsou tři ráno, já fakt nevím, co ti na to říct," zamumlala jsem.

"Sakra, sem to zase špatně vypočítal," řekl.

"To je v pohodě, já, ozvu se ti, až bude trochu lepší čas, jo?" zeptala jsem se.

"Jo, to je jasný, promiň, nechtěl sem tě budit," odpověděl.

"To nic, dobrou," pošeptala jsem a hovor jsem zavěsila.

Ráno jsem si chvíli myslela, že to byl jenom nějakej divnej sen, když jsem ale zkontrolovala mobil, tak tam ten hovor byl.

A navíc i několik zpráv od Kuby.

Se spoustou všemožných odkazů a přemlouvání.

"Em?" zamumala jsem do telefonu, jakmile ho zvedla.

"Baru, je šest ráno, dneska mám až na deset, tak co blbneš?" hned mě sprdla.

"Promiň, potřebuju poradit, máš odpoledne čas? Po telefonu je to naprd," řekla jsem.

"Jo, no, končím ve čtyři," odpověděla.

"Tak jo, já dojedu, mám poslední přednášku do dvou," naznala jsem.

"Přespíš u nás?" zeptala se.

"No, v pátek už přednášky nemám," začala jsem.

"Takže jo, Maťa udělá dobrou večeři," zasmála se.

"Tak jo, uvidíme se brzy," řekla jsem a zavěsila jsem.

Nakonec jsem si do cestovky sbalila pár věcí a běžela jsem do školy.

Z té jsem pak spěchala zase na nádraží, abych stihla vlak do Pardubic.

Trochu hektický den, už jsem se ale těšila, až budu s Em.