meet me // cz U20

23

"Fakt si myslíš, že bych ti chtěl znovu lhát?" zamumlal Kuba u ranní snídaně.

Do té doby jsme spolu vlastně ani pořádně nemluvili.

"Já nevím," řekla jsem s hlavou sklopenou k míchaným vejcím.

"Dej mi alespoň šanci," začal.

"K čemu by ti byla? Prostě ti nevěřím, stačí?" přerušila jsem ho a od stolu jsem se utekla zavřít do jeho pokoje.

Byla jsem hrozně zmatená ze všech věcí, které se za posledních pár dní staly.

Bylo to na mě všechno hrozně rychlý a bylo toho jednoduše hrozně moc.

"Kdyby jsi mi nevěřila, teď tady nejsi, ne?" pousmál se, když došel do pokoje.

"Neboj, už si balím," zamumlala jsem.

"Co se s tebou stalo?" zeptal se.

"Já nevím," začala jsem, "asi jsem si jen předtím neuvědomovala, jaký jsi člověk," odpověděla jsem.

"Vždyť mě ani neznáš," začal.

"To je možná ta chyba," řekla jsem.

"Tak v tom případě pojď," naznal a za ruku mě táhl ven.

"Kam mě vlečeš?" zeptala jsem se, když mě táhl městem.

"Na jedno speciální místo," odpověděl a dál mlčel.

Nakonec jsme došli k menší vyhlídce, odkud byl výhled na větší část města.

"Co je tady tak speciálního? Vždyť tady byli včera i Matěj a Em," zamumlala jsem, když jsem se koukala kolem.

"Nojo, jsem mu to tu ukázal a hned toho využil," zasmál se, "ale teď jsme tu jen ty, já a to ticho," začal po chvíli,  "vždycky jsem sem chtěl vzít nějakou speciální holku, protože jsem sem chodil docela často, už od malička," dořekl.

"Páni, no, hrát na city umíš dobře," odpověděla jsem.

"Notak, nekaž to, Baru," řekl a přišel blíž ke mně.

"Proč ti na mě tak záleží? Vždyť jsem jenom jedna z mnoha," začala jsem, ale on mě přerušil dlouhým polibkem.

"Nejsi jedna z mnoha," špitl, "jo, možná jsem dřív měl hodně holek, ale žádná mě nedostala tolik, jako ty," zasmál se.

"Čím prosímtě?" řekla jsem.

"Já nevím, ale když jsem tě viděl na tý aplikaci a potom i na tom prvním setkání, věděl jsem, že mám velkej problém," zamumlal.

"Já, nemám ti na to co říct," odpověděla jsem.

"Jen mi dej prosím šanci, abych tě mohl poznat blíž," pošeptal.

"Tak jo," naznala jsem po chvíli a on se celý rozzářil.

I když jsem si svým rozhodnutím vlastně nebyla ani moc jistá.

Ale snad jsem udělala správně.

Možná.

Já nevím.