meet me // cz U20

6

"Tak co nového?" zeptala jsem se kamarádky, když jsme seděli na dece na kopci kousek za městem a kochaly jsme se výhledem.

"No masakr," začala.

"To je jako vše, co mi řekneš?" zasmála jsem se.

"Píšu si s tím Matějem, no a, on je vážně moc hodný," pousmála se.

"Ajajaaaj," řekla jsem.

"Píšeme si úplně o všem a je hrozně milej," odpověděla.

"Cítím tady láásku," naznala jsem.

"No, nepředbíhej," začala.

"Vždyť nic neříkám," usmála jsem se.

"Večer mi poslal dokonce i video, kdy mi říkal dobrou noc," řekla.

"Počkej, ale v té aplikaci nejdou posílat fotky nebo jo?" zasekla jsem se.

"No, um, víš, my už si píšeme na instagramu," usmála se.

"Ty jedna tajnůstkářko," začala jsem.

"Já? Notak, vždyť ti říkám úplně všecko, Baru," řekla.

"Téměř," odpověděla jsem.

"No, povídej mi spíš, co ty, když jsi mi ve tři ráno poslala zase video jak zpíváš a pak jak hraješ na kytaru," zasmála se.

"Znáš to, úplněk, nemohla jsem moc spát," pousmála jsem se.

"Ale to je jedno, už jsi našla nějakého borce na té aplikaci?" zeptala se.

"Hele, pár jo, ale nevěřím jim, že můžou být praví," začala jsem.

"Matěj pravej byl, Baruno," přerušila mě.

"To je asi jediná světlá výjimka, pokud tam někoho poznám, tak si budu jistá, že je to on teprve, až ho uvidím," usmála jsem se.

"Však třeba až si s někým začneš psát s bude to fajn, tak se potkáte někdy," řekla.

"Hm, tomu sama moc nevěřím," odpověděla jsem.

"Měla bys," začala.

"Ráda bych," usmála jsem se.

"Na co si připijeme?" zeptala se, když z tašky vytáhla víno a plastové sklenky.

"Na budoucnost," odpověděla jsem.

"Tak jo, hlavně ať je dobrá," usmála se a ťukly jsme si.