meet me // cz U20

34

"Tak co, podniknem něco společně odpoledne?" usmál se Maťa, když jsme dojedli oběd.

"Jo, klidně, to není špatný nápad někam vyrazit ve čtyřech," přikyvoval Hugo.

"A třeba byste nám mohli už konečně říct jak to s váma je," začala Em.

"No jak by to bylo," zamumlal Hugo a nervózně na mě koukl.

"Před váma asi nemá cenu zapírat, co?" pousmála jsem se a opatrně jsem Martina chytila za ruku.

"Takže jste pár?" zazubila se Em s širokým úsměvem na tváři.

"To tě Laukyč zabije, brácho," utrousil Maťa.

"Nezabije, já ho nedám," špitla jsem.

"Tak co teda podnikneme? Zoo?" navrhla Em.

"Tam jsme sice už minulý týden byli, ale klidně můžeme," odpověděl Hugo.

"No tak třeba nějakej kopec vylézt nebo hrad, zámek, vyhlídku? Je toho tu hodně," usmála se Em.

"Něco vyberte, my se přizpůsobíme," řekla jsem.

"Fajn," zamumlala Em a hledala na telefonu nějaká místa.

Po několika hodinách jsme se rozhodli vyšlapat na nedalekou vyhlídku.

"Vždyť to je hroznej kopec, Em, co jsi to vybrala?" zamumlal v polovině cesty Maťa.

"Hele, nestěžuj si," začala.

"Jinak, kámo, volal ti Myška?" zeptal se Matěj.

"Jo, zval mě," odpověděl.

"A budeš brát Barču?" vyzvídal dál.

"No, chtěl jsem, pokud bude chtít jít ona," naznal.

"Bude tam i Laukyn," začal Matěj.

"To je mi jasný, ten si něco takového nenechá ujít," odpověděl Hugo.

"Kluci, žádný flákání," houkla jsem na ně.

"Neboj, už dem," zasmál se Hugo.

"Nech si to projít hlavou, ta holka už by další šok nezvládla," usmál se Maťa.

"Já vím, moc dobře, Matěji, neboj," řekl Hugo.

Pokračovali jsme v cestě a po několika desítkách minut jsme došli do cíle.

"Je to tady klidné," zamumal Hugo, když jsme byli sami nahoře.

"Jo, mám to tu ráda," usmála jsem se.

"Chodíš sem často?" zeptal se.

"Chodila jsem sem dřív, zaběhat si do kopce a pak přemýšlet, protože je tu klid, no a ten já jsem často potřebovala, byla jsem ráda sama," odpověděla jsem.

"Ale teď už sama nebudeš, nikdy," usmál se a pevně mě objal.