meet me // cz U20

49

Následující dny jsme si s Hugem maximálně užili.

"Nechce se mi už zítra domů," zamumlala jsem, když jsme večer byli ve vířivce s lahví šampaňského.

"Já vím, Baru, ale neboj, spolu toho zažijeme ještě hodně," pousmál se.

"To doufám," špitla jsem.

Nakonec jsme si užili večer, noc a ráno jsme se šli na pláž podívat na poslední východ slunce.

Po obědě jsme vyrazili na dlouhou cestu domů.

Hugo mě vyhodil brzy ráno doma v Ústí a jel do Prahy.

Oba jsme se prospali a ve dvě mě vyzvedl, abychom mohli jet za Kubou.

"Vy jste dorazili, tak to je moc fajn," usmál se Kuba ve dveřích, "jste tu první," zasmál se.

"Ty rozlučky jsou přece tradice, to si nemůžeme nechat ujít," řekl Hugo.

"Pojďte, nachystal jsem vám pokoj nahoře," naznal a odvedl nás do prostorné místnosti s manželskou postelí.

"Dík, kámo," odpověděl Hugo.

"Tak pak dojděte na zahradu," usmál se Kuba a odešel.

"Jsi v pohodě?" zeptal se Hugo.

"Jo, všechno v pohodě," odpověděla jsem.

"Pojď ke mně," zamumlal a objal mě.

"Jen jsem unavená, ale to je jedno, pojď, jdeme ven," usmála jsem se a táhla jsem ho na zahradu.

Když jsme tam došli, vybavily se mi všechny ty chvilky, které jsme tady s Kubou strávili.

A teď to bylo všechno pryč.

"Slyšel jsem, že nejspíš s Hugem letíš do Kanady," přišel k večeru Kuba, když jsem seděla v houpací síti.

"Jo? No ještě jsme to moc neřešili, um, kde máš Gabču?" zeptala jsem se.

"Už spolu nejsme, nefungovalo to," odpověděl.

"To mě mrzí," řekla jsem.

"To nic, bylo to hrozně rychlé, myslel jsem si, že se z toho tvýho odmítnutí seberu," začal.

"Kubo," přerušila jsem ho.

"Ne, počkej, to je důležitý," odpověděl.

"Ale co?" zeptala jsem se.

"Já se kvůli tobě změním, Baru, dej mi šanci, prosím," řekl.

"Kubo nech toho," zamumlala jsem a zvedla jsem se na odchod.

"Já to myslím úplně vážně," špitl, "já na tebe klidně počkám," řekl tiše a odešel ode mě pryč.