meet me // cz U20

32

Celý den jsme potom strávili venku v parku nebo u mě na terase.

"Co teda? Dáme to letní kino?" zeptal se Martin, když jsme dovečeřeli.

"Je to na tobě," odpověděla jsem.

"Přežiješ kvůli mně ten horor?" pousmál se.

"No tak co jiného mi asi zbude?" zeptala jsem se.

"Tak jo, tak půjdem," řekl.

Po několika minutách jsme se nakonec vydali na ten horor.

Moc jsem si to neužila, ale hlavně, že Martin byl spokojený.

"Vybrala jsi dobře," zasmál se Hugo, když jsme šli pomalu k mému bytu a já se jeho ruky držela pevně jako klíště.

"No to určitě," poznamenala jsem a dál jsem se nervózně rozhlížela kolem sebe.

"Hele, neboj, kdyby přišel bubák, tak tě ochráním," pousmál se a přitáhl si mě blíž k sobě.

"Dík, Marťas," špitla jsem, jeho pevné sevření mě alespoň trochu uklidnilo.

Po několika minutách jsme dorazili ke mně domů, otevřeli jsme si další láhev vína a s ní jsme zapluli na terasu, kde jsme zapálili jen pár svíček, abychom na sebe viděli, ale vlastně ne tolik.

Bavili jsme se úplně o všem a já si tu pohodovou chvilku hrozně moc užívala.

Někdo takový mi chyběl, když tu Em zrovna nebyla.

"Hele, jsem moc ráda, že jsi tady, fakt," pousmála jsem se po chvilce ticha.

"Jo, já taky, že jsme se konečně domluvili," řekl.

"Jo, to taky," zamumlala jsem.

"Zítra máme v plánu co?" zeptal se po chvilce ticha.

"Hm, zoo? A pak musím ještě na trénink  a fyzio," odpověděla jsem.

"Můžu jít trénovat s tebou?" pousmál se.

"Jo, klidně, nebudu tě zavírat v bytě jako nějakého psa," řekla jsem.

"Tak fajn, no, a co budeme dělat teď?" zeptal se.

"Nevím jak ty, ale já po tom hororu teda hned neusnu," odpověděla jsem.

"To já taky ne, proto se ptám co teď," řekl.

"Nemůžeme jen dál sedět a v klidu si povídat?" zamumlala jsem.

"Klidně, no a nebo můžu udělat tohle," pousmál se a spojil naše rty.