meet me // cz U20

15

Kolem půl osmé Kuba zastavil na parkovišti před bytovkou.

"Nechceš jít alespoň nahoru na čaj, když už jsi mě sem dovezl?" zeptala jsem se.

"Pokud nebudu překážet?" pousmál se.

"Kdyby jsi překážel, nenabízela bych ti to," odpověděla jsem.

"Tak jo, rád," řekl a následoval mě do bytovky.

Doma jsem dala vařit vodu na čaj a pak jsem došla za ním do obýváku.

"Máš to tu útulné," usmál se, když se koukal kolem.

"Dík, ale za měsíc, už budu mít nový domov," řekla jsem a sedla jsem si k němu.

"Jakto?" zeptal se.

"Budu se stěhovat blíž ke kurtům, jsou tam dva volné byty, tak budeme možná s Em dokonce už i sousedky," zamumlala jsem.

"Pokud si ji Bluma neodveze do Pardubic," naznal.

"No, s tím bych asi nic neudělala," pokrčila jsem rameny.

"To ne no, ale jsou hezký pár, to musíš uznat," odpověděl.

"To jo, jen doufám, že jí neublíží, jinak bude mít se mnou velký problém," zamumlala jsem

"On není takovej typ," bránil ho Kuba.

"Hele, nikdy nevíš," řekla jsem.

"Taky pravda, ale o klukovi, kterého znám už z dorostu bych asi něco málo vědět měl, ne?" zeptal se.

"To asi jo, promiň," zakroutila jsem hlavou.

"V pohodě," usmál se.

Povídali jsme si asi do devíti.

"Měl bych asi jet," řekl Kuba.

"Bojíš se, že už ti zničili dům?" pousmála jsem se.

"Trošku," odpověděl.

Vykoukla jsem z okna ven a viděla jsem akorát černá mračna a blesky blízko města.

"No v bouřce teda rozhodně nikam nepojedeš," řekla jsem.

"Najdeš mi tu nocleh?" zasmál se.

"Jo," odpověděla jsem.

"Tak jo, zlobit se nebudu, ale nechtěla jsi se připravit na zápas?" zeptal se.

"Hele, já stejně při bouřce nespím, nikdy," začala jsem, "tak co, postel nebo sedačka?" pousmála jsem se.

"Postel, ale i s tebou," řekl, když nakoukl do dveří mého pokoje.

"Zamítá se," odpověděla jsem.

"Notak, vždyť je obrovská," naznal.

"Ještě pořád je tu varianta tři, zem," zamumlala jsem.

"U tebe v pokoji?" zeptal se.

"Ne, v obýváku," řekla jsem.

A po nekonečném dohadování se rozhodl spát v obýváku.

I když jsme stejně půlku noci proklábosili.