meet me // cz U20

42

Další den jsem svůj zápas těsně prohrála, takže jsme žádné plány měnit nemuseli.

Naštěstí.

"Nevadí, výjde ti to příště," usmál se Hugo a pevně mě objal.

"Jo, snad, ale teď si jdu dát sprchu, úplně ze mě teče, divím se, že jsi se mě vůbec chytil," zasmála jsem se.

"Achjo, Baru," zakroutil hlavou.

"Za moment jsem zpět," usmála jsem se a běžela jsem se protáhnout, vyběhat a osprchovat.

Hugo na mě čekal u vchodu do areálu.

Potom jsme zašli na jídlo a nakonec jsme si sbalili tašku na víkend a radši jsme šli brzo spát.

Ten další den jsme se vydali na oběd k rodičům Huga.

Oba dva byli dokonalí a skvělé jsme si rozuměli.

"Už musíme jet, mami, čekají na nás kluci," pronesl Hugo kolem třetí hodiny.

"Nojo, vy pořád někam spěcháte," usmála se jeho máma.

Nakonec jsme odjížděli kolem čtvrté ještě po kávičce a dezertu.

"Já asi prasknu," zamumlala jsem, když jsme odjeli z dohledu rodičů.

"Mi povídej, jsem měl držet dietu kvůli hokeji, ale copak se to dá?" zeptal se.

"No s těma tvýma chlastačkama moc ne," zasmála jsem se.

"Hele, vždyť víš, že já tomu moc nedám," odpověděl.

"Nojo," řekla jsem a dál jsme se soustředili na cestu.

K Čajovi jsme dorazili kolem půl šesté a párty byla už v plném proudu.

"No konečně!" křikl ode dveří Čaja.

"Zase jsme poslední?" zeptal se Hugo a pevně mě chytil za ruku.

"Jak jinak, všichni už jsou v bazénu," odpověděl a táhl nás na zahradu.

Bylo tam spoustu lidí.

"Jdem za Blumou a Em?" zeptal se Hugo, když jsme se rozhlíželi kolem a ti dva seděli v altánku s Laukynem a nějakou holkou.

"Jo, můžeme," usmála jsem se a šli jsme pomalu směrem k nim.

"No čau, konečně," zasmál se Bluma.

"Znáš to, víkend, zasekaná celá Praha," řekl Hugo.

"Lidi, rád bych vám představil Gabču, mou slečnu, tohle je Hugo, spoluhráč z repre a jeho Bára," zamumlal po chvilce Kuba a ukázal na holku, která seděla vedle něj.