Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

9. kapitola

,,...Řekni mi, Jungwoo, byl jsem pro tebe vždycky jen vzorem?“

,,P-Prosím,“ křečovitě semknutá víčka k sobě se začala třepat, když se mu začaly hrnout slzy do očí. Jen tak tak je stihl zavřít, než si toho Doyoung mohl všimnout. ,,nemůžeme se bavit o něčem jiném? P-Proč se mě na to ptáte,“ zašeptal slabým hláskem a Doyoungovi se ohromně líbilo, jaký vliv mají jeho slova na blonďáčkovu křehkou duši. Jestli to přehnal? Ne, vůbec. Naopak. Dokázal si ho perfektně obmotat kolem prstu. Dostat se pod kůži někomu, kdo na vás má zálusk, byla pro Doyounga snadná práce. O pracujících lidech v jeho firmě ví vše, a když se o někom dozví zajímavé informace, svět by se až divil, co ty lidé dokážou obětovat pro to, aby se jejich osobní život nedostal na veřejnost. Svou firmu měl pod pevnou kontrolou a své lidi si tak dokázal v ní udržet.

,,Ne-e,“ ušklíbl se černovlásek. ,,Dokud mi neřekneš pravdu, hmm~?“ natáhl ruku k chlapcově tváři a těsně pár milimetrů od jeho pokožky se stihl na malý okamžik zastavit. Právě se chystal někoho dotknout... a opět to byl Jungwoo. Hned si vzpomněl na to, jak ho před několika týdny seřval a pak poprvé sáhl na jeho pokožku. Blondačkova bledá tvář se zdála na první pohled tak lákavá a černovláskovi se přímo vybízela, aby ji teď hned pohladil. Doyoung nepřemýšlel dlouho a ukazováčkem podchytil chlapcovu bradu. Další a již druhý kontakt s jeho pokožkou vyvolal do jeho těla slabou, elektrizující vlnu vzruchu. Nedalo se to přirovnat k předchozímu styku s chlapcovou kůží. Tentokrát to bylo poprvé, kdy přitom i něco pocítil, a líbilo se mu to. Ukazováčkem zvedl blonďáčkovi hlavu a pomocí stisku ostatních prstů si ji natočil směrem k jeho obličeji. Pohlédl do těch velkých, čokoládou zalitých očí a prohlížel si jejich rozšířené zorničky, ve kterých se blýskala záře od stropního světla. Dívaly všude kolem a vyhýbaly se přímému pohledu z očí do očí, po kterém Doyoung momentálně nejvíc toužil. Nakonec usoudil, že už svého mladého asistenta potrápil dost, a tak se naposledy na chlapce usmál, než stáhl zpátky ruku a s pomalými kroky začal couvat. Chtěl se něj stále dívat. Chtěl vidět každý detail jeho jemné tvářičky, která se na něj právě se zmateným pohledem dívala. Před prahem dveří se zastavil. Přemýšlel, co by bylo vhodné před odchodem říct. Ten nápad ale po chvilce zavrhl, věnoval blonďáčkovi poslední, nepatrný úsměv a vyšel ven.

Jungwoo se cítil jako po infarktu. Nejen, že černovlásek odešel bez jakéhokoliv vysvětlení, které by odůvodnilo jeho nečekané chování, ale ještě k tomu ho tam nechal v příšerném stavu. Tváře měl zarudlé, tlukot jeho splašeného srdce se mu ještě stále ozýval až v uších a nemohl se pořádně nadechnout. Byl celý zpocený. Cítil, jak se mu vlasy na zátylku lepí k sobě. Přešel k velkému zrcadlu, u kterého byla porcelánová umyvadla a z kohoutku nechal odtéct trochu vody, než se jím spustila téměř ledová voda. Jal se vodou naplnit své dlaně a opláchl si svůj hořící obličej. Ještě několikrát toto zopakoval, než tekoucí vodu vypnul a jednorázovou, papírovou utěrkou začal sušit mokrou tvář.

,,Klid... T-To nic nebylo... N-Nic to neznamenalo...“ šeptal stále dokola, dokud se se zklidněným dechem nepodíval na sebe do zrcadla. Stačilo, aby Kim Doyoung vyslovil pár slov. Ten chlapec, kterého v zrcadle spatřil Jungwoo, byl přímo zničený - odrovnán od reality a všeho dění kolem něj. Už dávno byl smířený s tím, že černovlásek jeho city nikdy neopětuje. Ale po tomto uplynulém a velmi překvapivém okamžiku v koupelně to vypadalo, jako by mu tu šanci Doyoung právě nabídl. Jen ne takovým způsobem, jakým by se to líbilo i samotnému blonďáčkovi.

Jeho problémové chvilky ale teď musely jít stranou. Dlouho trvalo, než mu došlo, že je vlastně právě v práci a že by se jí měl také věnovat. Znamená to ovšem jediné - znovu čelit Doyoungovi - a to ještě netušil, že tohle byl teprve začátek.