Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

15. kapitola

Celý večer probíhal v klidu za příjemné konverzace, která mezi ředitelem firmy a jeho osobní asistentem po celou dobu večeře kupodivu probíhala. Hlavním tématem byla hlavně práce, což bylo vzhledem k profesi zcela pochopitelné. Černovlasý muž se chtěl zeptat na pár otázek ohledně nové zakázky, kterou - ještě stále k ne víře - dostali od americké firmy Apple. Jungwoo v posledních dnech měl možnost komunikovat s asistentem viceprezidenta této společnosti a Doyounga především zajímalo, jak si vede a jestli to je alespoň na dobré cestě.

,,Vlastně je v tom jediný háček,“ povídal zrovna blonďáček, když se jeho šéf optal na podmínky či jiné požadavky, který by nemuseli stoprocentně poskytnout. ,,aby jste jejich systém mohl využívat ve svůj prospěch, musíte se nejdřív vydat za stvořitelem tohoto systému. Teprve získává patent a potřeboval by od vás finanční podporu, aby ho pak představil celému světu,“ vysvětlil mu Jungwoo.

,,Takže to chápu správně, když to znamená, že zprvu musíme jeho systém vyzkoušet, přidat ho na zkoušku například nějaké rodině a pak získat uznání?“ zamračil se nad celou představou, která vypadala z jeho hlediska možností složitě a odložil příbor na talíř, aby si ubrouskem setřel ušpiněné rty jídlem. Jungwoo na černovláskovu domněnku přikývl a hodlal sníst poslední sousto, které mu na talíři zbývalo. ,,To je vcelku pochopitelné. Taky jsem nejdřív potřeboval peníze, abych vůbec mohl začít stavět,“ vzpomínal na své začátky pan Kim, když si poprvé zakládal na dobrém podkladu pro budoucnost jeho firmy a musel si povzdechnout, když mu po chvíli došlo, jak velkou roli hrají ve všem peníze. Dříve by tvrdil opak - že peníze jsou opravdu všechno - ale teď? Už tomu tvrzení tolik nevěřil.

Jungwoo mezitím v klidu dojedl svou porci, nezapomněl si očistit ústa a hezky jej položit na talíř i s příborem. ,,D-Děkuju. Bylo to opravdu vynikající...“ s upřímnými slovy pochválil dobře uvařené jídlo od černovláska. Stále nevěřil, že to bylo čistě uvařené od něj, ale ve skutečnosti ho to potěšilo mnohem víc, než kdyby místo toho byli někde v restauraci a obsluhoval je ještě k tomu i číšník. Jungwoo ve společnosti nevynikal, hodně se styděl a měl vždy v takových chvílích smůlu. Věčně se ztrapňoval činy, které ani neudělal schválně, jenže pro ostatní to tak vypadalo a on pak byl akorát středem posměchu jak pro celé publikum. Být tady pro něj znamenal mnohem příjemnější zážitek, než kdyby museli být někde jinde.

,,To mě těší. Děkuju,“ s upřímným poděkováním, při kterém se Doyoung neubránil úsměvu, sklidil ze stolu špinavé nádobí a odnesl jej k mycí ploše, na kterou ho zatím odložil a poté v brzké době umyl, až na to bude mít čas. Vrátil se zpět k blonďáčkovi nesa s sebou další jablečný džus v kartónu, aby mohl blonďáčkovi naplnit prázdnou sklenici. ,,Opravdu nechceš - teda - nechcete trochu vína?" dnes již podruhé se přeřekl, ale tentokrát se nezapomněl opravit. Jungwoo na jeho nabídku zakroutil nesouhlasně hlavou a s červenými tvářemi se přiznal, že ještě nikdy nepil červené víno nebo kterýkoli jiný alkohol.

,,Skutečně?... Ani zkusit to nechcete?“ nabídl vyzývavě černovlasý muž, sedl si vedle svého asistenta na židli vedle něj a s lehkým úsměvem, kterým naznačil opatrně Jungwooovi, že se nemusí ničeho bát, nalil do skleničky pár mililitrů červené tekutiny. Poloprázdnou láhev spolu s krabicí džusu odložil na stůl a polapil skleničku mezi prsty dávaje si ji k nosu, aby si k vínu mohl přivonět. ,,Tohle francouzské víno je moje nejoblíbenější, nemá tolik tříslovitou chuť a není ani zdaleka kyselé,“ popisoval jednoduše černovlásek chlapci, který ho se zájmem poslouchal a pozoroval každý jeho pohyb, jenž se skleničkou učinil. ,,zkus si přivonět,“ podal skleničku blondýnovi. Ten si ji od něj převzal a za malé vzdálenosti udělal to, oč jej Doyoung požádal. Vždycky se mu zdálo, že všechna vína voní stejně a ani teď to nebylo výjimkou. Pocítil lehce nasládlou vůní, nenašel v ní nic speciálního či zajímavého. ,,teď ochutnej a nechej si trochu na jazyku, ať máš možnost rozpoznat chuť vína,“ s uklidňujícím hlasem dával blonďáčkovi instrukce. Tentokrát už kašlal na napravení své Bůh ví kolikáté chyby, kdy Jungwoovi opět tykal.