Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

21. kapitola

Černovláskovo tělo se jako na povel téměř okamžitě zvedlo ze židle, rychlými kroky se přemístilo k blonďáčkovi, ke kterému si kleklo na kolena a při polapení jeho obličeje do dlaní si jej přitáhl do procítěného polibku, kterým chtěl dát najevo, jak moc to pro něj znamená a je mu za těch pár slov neskutečně vděčný. Cítil, jak se blondýnovo tělo na pár sekund napnulo, ale pak se zase v jeho přítomnosti uvolnilo. Jungwooovy rty jejich společný polibek prohloubily, což zapříčinilo na černovláskově tváři spokojený úsměv. Po necelé minutě se od sebe odtáhli; oba měli zrychlený dech a zhluboka se nadechovali a zase vydechovali. Slyšeli hlasitý tlukot srdce toho druhého a byli rádi, že něco tak krásného a nezapomenutelného spolu právě prožili.

,,O-Opravdu jsem se bál, že už se n-nezeptáš,“ přiznal se odvážně Jungwoo, jelikož si nebyl úplně jistý, jestli to byl dobrý nápad se k něčemu tak osobnímu - a pro něho v podstatě dost i intimnímu - přiznat.

,,Oh, plánoval jsem to celý tenhle týden, ale ani v jednu chvíli jsem v sobě nenašel odvahu se zeptat,“ zasmál se a prsty urovnal blondáčkovi pramínky delších vlasů, které mu padaly do tváře. ,,Promiň, že jsi musel tak dlouho čekat, ty moje štěňátko~“ cukroval na něj roztomilým tónem hlasu a užíval si chlapcovy stydlivé reakce, které pro něj byly už takovou denní dávkou pozitivní energie. ,,a děkuju, že už mi konečně tykáš,“

,,U-Uhm,“ Jungwoo si překvapením dal ruku přes pusu, jakmile pochopil význam černovláskových slov.

,,Proč tak překvapeně? Já jsem za to moc rád,“ s milým a upřímným úsměvem vtiskl na chlapcovo čelo krátký polibek vzkazuje mu tím, že je momentálně opravdu šťastný a po odtáhnutí se na něj vzrušujícím pohledem podíval. ,,Dáme si tu večeři, ano? A pak mám pro tebe dárek,“ prozradil mu dnešní plán večera, když si vzpomněl na zabalený dárek v dárkové tašce, jenž byl v tuto chvíli odložen na skříni v ložnici.

,,J-Já mám vlastně taky-“ Jungwoo mu už chtěl říct o svém dárku, který měl položený u nohou pod židlí, ale přestal mluvit ve chvíli, kdy Doyoung několikrát zakýval hlavou nahoru a dolu.

,,Všiml jsem si toho, ale to mi nemusíš dávat. Tahle chvíle-“ propletl si s ním prsty a láskyplně se zadíval do čokoládových očí, jež vypadaly přímo lahodně a sladce jako jejich majitel. ,,-je pro mě skutečným dárkem. Nic ani nikdo na světě nemá vyšší cenu než ty,“

Jungwooovo srdce vynechalo úder. Po těch slovech se cítil jako totální hlupák, protože ještě před hodinou v obchodě přemýšlel naf tím, jak Doyoungovi stále záleží na penězích a vůbec ho nenapadlo, že by na to mohl také změnit názor. Ale pokud to černovlásek myslel vážně, znamenalo by to, že po těch letech, kdy si Jungwoo o sobě tolikrát myslel, jak je naprosto k ničemu a není v tomto novodobém světě ani zdaleka dokonalý, by tím pádem Doyoung byl úplně první osobou v životě, která to o něm tvrdila. Už mu chtěl říct, jak moc se plete, že on rozhodně není na tomhle světě ničím speciálním, užitečným nebo výjimečným, ale muž před ním všechny tyto pocity z blonďáčka vycítil a okamžitě jej v tom zastavil.

,,Prosím, neříkej to. Tvoje myšlenky slyším až sem,“ upozornil ho černovlásek a když se blondýn nadechl, aby něco řekl, přitiskl mu prst na rty. ,,Pro mě jsi úžasný, dobře?“ na malou chvilku spojil jejich rty a pak se opět odtáhl. Jungwoo se na něj usmíval a na tvářích měl opět ty roztomilé ruměňce. Doyoung se neubránil ještě jednomu nevinnému polibku, po kterém jeho tělo toužilo a po rozpojení chlapci popřál dobrou chuť, jelikož jídlo rychle stydlo a to malé zakručení v bříšku jasně mužovi oznámilo, že blonďáčkovo tělo si už vyžaduje další dávku teplého jídla. Při společné večeři bylo tentokrát převážně ticho, ale to ani jednomu z nich vůbec nevadilo, jelikož byla mezi nimi opravdu příjemná atmosféra, do které nebylo potřeba užití slov. Jídlo bylo výtečné a s každým soustem připadal blonďatému chlapci celý pokrm snad ještě víc lahodnější než předtím.